Porušení zásady nullum crimen sine lege, presumpce neviny a in dubio pro reo

Dne 22.6.2016 vyhověl Ústavní soud ústavní stížnosti stěžovatele ve věci trestného činu křivého obvinění revizorů a policistů v trestním oznámení stěžovatele. Ústavní soud zrušil předchozí rozhodnutí soudů v této věci, neboť dospěl k závěru, že jimi bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu, zásada presumpce neviny a zásada nullum crimen sine lege.

Stěžovatel byl dne 5. 11. 2013 v noci přistižen dvěma revizory při jízdě na černo tramvají, revizorům neprokázal svou totožnost a po přivolání policistů na místo se dal na útěk, následně byl dopaden v křoví, kde se schovával, a odvezen na policejní služebnu. V návaznosti na tento incident pak stěžovatel uvedl na policii několik tvrzení, kterými měl údajně křivě obvinit dotčené policisty a revizory.

Čtyři podavatelé, paní Anca Mocanu, pan Marin Stoica, pan Teodor Maries a Asociace „21. prosince 1989“* tvrdili, že byli obětmi násilného zásahu proti protivládním demonstracím, které se konaly v Bukurešti v červnu 1990. Podavatelé tvrdili, že v jejich případech nedošlo k náležitému prošetření celé věci.

Události 13. – 15. června 1990
Dne 13. června 1990 došlo k zásahu ozbrojených sil proti demonstrantům, kteří obsadili Univerzitní náměstí a ostatní oblasti hlavního města. |Tento zásah si vyžádal několik civilních obětí. Mezi těmito obětmi byl i manžel paní Ancy Mocanu, pan Velicu-Valentin Mocanu, který byl zabit výstřelem z ústředí Ministerstva vnitra. Večer 13. června 1990 byl v oblasti kolem ústředí Státní televize pan Marin Stoica a další osoby, z nichž některé nebyly demonstranty, zatčen uniformovanými policisty a muži v civilním oblečení.

Porušení článku 6 EÚLP - Rovnost zbraní a nutnost extenzivního výkladu článku číslo 6

Emile Delcourt byl belgický občan a ředitel společnosti. Královský prokurátor v Bruggách proti němu zahájil řízení a obžaloval ho z vyhrožování, podvodu a zpronevěry. Pan Delcourt byl zatčen 23. listopadu 1963 a následně byl obžalován z výše uvedených trestných činů a navíc ještě z padělání a úvěrových podvodů. Dne 21. září 1964 byl shledán vinným soudem v Bruggách a odsouzen k ročnímu vězení a pokutě 2000 belgických franků. Dne 17. března 1965 odvolací soud v Gentu tento rozsudek změnil s přihlédnutím k závažnosti trestných činů i s ohledem na to, že pan Delcourt již byl před tím odsouzen, a změnil rozsudek na pět let vězení. Dne 17. a 23. března 1965 se pan Delcourt odvolal proti rozsudku odvolacího soudu v Gentu a proti prvoinstančnímu rozsudku soudu v Bruggách ke Kasačnímu soudu. Kasační soud obě odvolání zamítl. Pan Delcourt si v podání adresovaném ESLP stěžoval na tato rozhodnutí a tvrdil, že je nevinný. Odvolával se na porušení článků 5, 6, 7 a 14 EÚLP. ESLP se rozhodl přijmout a zabývat se pouze částí stížnosti, jejíž předmětem bylo, zda je přítomnost člena Generální prokuratury na poradě Kasačního soudu před vynesením rozsudku v souladu s principem „rovnosti zbraní“ a tedy i s článkem číslo 6, odstavcem 1 EÚLP.Generální prokurátor byl opravdu přítomen poradě soudu, což bylo plně v souladu s článkem 39 Královského rozhodnutí z 15. března 1815, které říkalo, že „ … při kasačním řízení má právo být přítomen Generální prokurátor při poradě soudu, aniž by hlasoval.“

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatelky J. Š. proti usnesení Nejvyššího soudu a proti rozsudku Městského soudu v Praze. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že ve věci není sporu, že stěžovatelka uzavřela kupní smlouvu o převodu Nemovitostí s p. H. v dobré víře, že jedná s vlastníkem Nemovitosti zapsaným v katastru nemovitostí, v němž nebyla zapsána žádná poznámka spornosti a ani z jiných okolností nevyplývalo nic, co by dobrou víru stěžovatelky narušovalo. S vedlejší účastnicí a jejími tvrzeními byla podle ústavní stížnosti stěžovatelka poprvé konfrontována až v době po uzavření předmětné smlouvy a poté, kdy bylo její vlastnické právo již zapsáno do katastru nemovitostí, když byla stěžovatelka kontaktována vedlejší účastnicí s tvrzením, že ona je ve skutečnosti pravým vlastníkem Nemovitostí, které zdědila po p. Z., a že podpis na kupní smlouvě uzavřené mezi p. Z. a p. H. je padělaný.