Alexej Anatoljevič Navalnyj je ruský právník, blogger a aktivista, ale především jeden z nejvýraznějších kritiků prezidenta Vladimíra Putina. Známý je tím, že se podílí na organizování demonstrací a píše články do ruských periodik. Vůči stávající vládnoucí garnituře je otevřeně kritický a netají se svým nízkým míněním o jejích kvalitách. V roce 2011 dokonce v rozhlasovém vysílání řekl, že vládnoucí strana Jednotné Rusko je stranou „podvodníků a zlodějů“. Několik měsíců poté začal být vyšetřován policií. Dle Navalného se jednalo o pomstu za jeho zvyšující se popularitu. V prosinci 2011 se Navalnyj účastnil protestů v Moskvě, které reagovaly na výsledky ruských parlamentních voleb. Při jednom z těchto protestů byl zatčen spolu s Iljou Jašinem a odsouzen k 15 dnům vězení za neuposlechnutí výzvy veřejného činitele k rozpuštění demonstrace. Po propuštění z vězení se o něm v západních médiích začalo mluvit jako o „možná jediné výrazné opoziční osobnosti, která se za posledních pět let v Rusku objevila“. Krátce na to sám Navalnyj v rozhovoru pro agenturu Reuters uvedl, že Putinův politický systém je zkorumpovaný a oslabený a není vyloučeno, že by v Rusku mohlo dojít k revoluci ve stylu Arabského jara. Otevřeně veřejnost vyzval, aby v následujících prezidentských volbách nevolila Vladimíra Putina a poté, co byl Putin zvolen, zorganizoval Navalnyj protestní pochod. Po této demonstraci byl opět zadržen a uvězněn na 15 dní. Amnesty International ho v souvislosti s touto kauzou označila za „vězně svědomí“. V roce 2012 jej The Wall Street Journal nazval mužem, kterého se Vladimir Putin bojí nejvíc. Byl jediným Rusem, který se dostal v roce 2012 do seznamu sta nejvýznamnějších lidí dle týdeníku Time.

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní o ústavní stížnosti stěžovatele M. V. proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20.8.2013 a proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2.5.2012, tak že oba zmíněné rozsudky zrušil pro porušení práva na spravedlivý proces zaručené v čl. 36 odst. 1 a v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele Z. M. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31.1.2014, tak že usnesení zrušil pro zasažení do práva stěžovatele na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Stěžovatel, státní občan Švýcarské konfederace pan Benoit Peltereau-Villeneuve, podal dne 22.10.2009 v souladu s článkem 34 Úmluvy stížnost k ESLP stížnost, ve které se dovolával nápravy porušení jeho práva na presumpci neviny, zakotveného v článku 6 odstavec 2 Úmluvy.

Stěžovatel působil jako arcikněz (titul, který je propůjčen farářům některých církví a dává jim tak vedoucí postavení vůči ostatním kněžím a je zástupcem biskupa v duchovních záležitostech, v současné době se jedná spíše o postavení z čestného titulu). Dne 21.1.2008 oficiální diecéze města Lausanne, Ženeva (Genneve) a Fribourg informoval nejvyššího státního zástupce (le procureur général) o zahájení kanonického vyšetřování stěžovatele, a to z důvodu podezření z pohlavního zneužívání a současně o odebrání titulu arcikněze. Vrchní státní zástupce proti stěžovateli zahájil vyšetřování a spolu s podezřením ze sexuálního zneužívání byl dále stěžovatel vyšetřován pro sexuální nátlak, znásilnění a sexuálním obtěžování na osobách nezpůsobilých či mladistvých, které se léčili z drogové závislosti.