Vladimír Hučín se narodil 25. května 1952 v dnešním Zlíně. Jeho otec byl partyzán, po válce pracoval jako vedoucí konstruktér v podniku Meopta. Matka byla učitelkou, členkou KSČ a stala se ředitelkou školy. Rodina často poslouchala zahraniční rozhlas, nikdo ale nebyl režimem vyloženě přímo perzekuován. V 18 letech se Vladimír Hučín vyučil jemným mechanikem, protože z důvodu “narušování socialistické morálky“ byl opakovaně nepřijat na střední školu. Zmíněným narušováním bylo, že rodina v roce 1968 nakrátko vycestovala do zahraničí. V roce 1971 při 50. výročí založení KSČ byl napaden a zbit do bezvědomí komunistickými funkcionáři pro svůj alternativní vzhled - dlouhé vlasy, vzdorovitý pohled a tričko s anglickým nápisem Led Zeppelin. Tento útok ovlivnil Hučínův celoživotní antikomunistický postoj. Stal se zapřisáhlým nepřítelem režimu. Poté byl odsouzen za “narušování slavnostní schůze“ k deseti měsícům nápravného opatření se srážkou 10% ze mzdy podle § 202 trestního zákona – výtržnictví. K odsouzení došlo u Okresního soudu v Přerově, u kterého soudil prom. právník Jaroslav Filipský, který v 70. letech prováděl několik dalších politických procesů a na kterého bylo opakovaně upozorňováno. Hučín byl rehabilitován až v roce 1999. Od tohoto incidentu do roku 1989 byl zaměstnán v Přerovských strojírnách, v Jutě Přerov, krátce u Pohřební služby. Po celou dobu byl pod dohledem StB, tajné policie komunistického Československa.

Leopold Hilsner se narodil 10. července 1876 v Polné nacházející se nedaleko Jihlavy. Pocházel z chudé židovské rodiny. Vystudoval židovskou německou školu a po jejím dokončení se pouhých šest týdnů učil obuvníkem. Podle dochovaných výpovědí Hilsnerových vrstevníků chtěl být kantorem v synagoze. To se mu nikdy nepodařilo, ale o to více se snažil o dodržování striktních židovských pravidel. Nikdy nebyl zaměstnán, měl pouze občasné brigády. Tak se nechával živit matkou, která dostávala peníze za různé služby od židovské obce.

V roce 1899 byl Leopold Hilsner obviněn ze spoluúčasti na vraždě Anežky Hrůzové. Anežka byla devatenáctiletá dívka katolického vyznání, která bydlela ve vesnici Věžničce, vzdálené asi tři kilometry od Polné. Do Polné docházela každé ráno za prací a s železnou přesností se každý večer vracela domů. Ve středeční večer, 29. března 1899, se však domů nevrátila. Dva dny na to Anežčina matka, Marie Hrůzová, oznámila na policii, že svou dceru pohřešuje. Strážmistr Klenovec vyhlásil na 1. dubna 1899 velkou pátrací akci, které se účastnilo více než 100 lidí.

László Rajk se narodil v roce 1909 v Székelyudvarhely. Již v mladém věku vstoupil do tehdy ještě ilegální maďarské komunistické strany. Za své politické názory byl vyloučen z univerzity a nějaký čas se živil jako stavební dělník. Od roku 1936 bojoval ve španělské občanské válce na straně Interbrigád. Po porážce republikánů a zhroucení katalánské fronty se dostal do Francie, kde byl internován až do roku 1941, kdy se mu podařilo vrátit zpět do Maďarska. Po návratu se opět zapojil do činností komunistické strany a stal se jejím tajemníkem.

Za druhé světové války patřilo Maďarsko ke spojencům Německa. Když se admirál Horthy, původně proněmecky orientovaný, pokusil vystoupit z aliance Osy, Hitler reagoval obsazením Maďarska a vytvořením kruté vlády strany Šípových křížů. V prosinci 1944 byl László Rajk touto stranou zatčen. Jednalo se o totalitní antisemitskou nacistickou stranu, která byla nařízením vlády z 24. srpna 1944 oficiálně zrušena, pracovala však nadále ilegálně. Rajk byl transportován do vězení v Sopronkőhida a měl být popraven. Jeho starší bratr, Endre Rajk, byl fašistickým náměstkem, který ho prostřednictvím této funkce zachránil před trestem smrti. László Rajk byl 13. května 1945 propuštěn.

Josef Toufar se narodil 14. července 1902 v Arnolci. Pocházel z velké zemědělské rodiny. Původně se vyučil truhlářem a až do otcovy smrti pomáhal s hospodářstvím. Teprve potom dospěl k rozhodnutí, že se stane knězem. V letech 1928-1932 studoval gymnázium v Havlíčkově Brodě a poté přestoupil na reálku v Chotěboři. Zde také v roce 1935 odmaturoval. Následně vstoupil do Biskupského semináře v Hradci Králové a 29. června 1940 byl vysvěcen na kněze. Bylo mu tehdy 38 let.

V roce 1940 působil jako kaplan a později od roku 1946 jako farář v Zahrádce na řece Želivce. V roce 1948 se stal farářem v Číhošti na Havlíčkobrodsku. Je doloženo, že Toufar byl mezi farníky oblíben a že se ve své pomoci a podpoře farníkům neřídil ani vyznáním ani politickou orientací. Oblibě mezi farníky je přičítán fakt, že v místních volbách v Zahrádce v roce 1947 nezvítězili komunisté, ale strana lidová. To byl patrně i hlavní důvod, proč komunisté tlačili na Biskupskou konzistoř v Hradci Králové, a ta následně Toufara přeložila právě do Číhošti.