László Rajk se narodil v roce 1909 v Székelyudvarhely. Již v mladém věku vstoupil do tehdy ještě ilegální maďarské komunistické strany. Za své politické názory byl vyloučen z univerzity a nějaký čas se živil jako stavební dělník. Od roku 1936 bojoval ve španělské občanské válce na straně Interbrigád. Po porážce republikánů a zhroucení katalánské fronty se dostal do Francie, kde byl internován až do roku 1941, kdy se mu podařilo vrátit zpět do Maďarska. Po návratu se opět zapojil do činností komunistické strany a stal se jejím tajemníkem.
Za druhé světové války patřilo Maďarsko ke spojencům Německa. Když se admirál Horthy, původně proněmecky orientovaný, pokusil vystoupit z aliance Osy, Hitler reagoval obsazením Maďarska a vytvořením kruté vlády strany Šípových křížů. V prosinci 1944 byl László Rajk touto stranou zatčen. Jednalo se o totalitní antisemitskou nacistickou stranu, která byla nařízením vlády z 24. srpna 1944 oficiálně zrušena, pracovala však nadále ilegálně. Rajk byl transportován do vězení v Sopronkőhida a měl být popraven. Jeho starší bratr, Endre Rajk, byl fašistickým náměstkem, který ho prostřednictvím této funkce zachránil před trestem smrti. László Rajk byl 13. května 1945 propuštěn.
V tomto roce došlo k osvobození Maďarska Rudou armádou. Vznikla Národní fronta, kterou tvořily čtyři politické strany – Lidová = Malorolnická, Komunistická, Sociálně demokratická a Národní rolnická strana. Konaly se parlamentní volby, které byly na dlouhou dobu poslední svobodné. Zvítězila Malorolnická strana s 57% a druhé místo získali komunisté s pouhými 17%. Došlo k vytvoření koaliční vlády. Prezidentem a premiérem se stali malorolníci. Důležité křeslo ministra vnitra však obsadil komunista László Rajk. Založil státní bezpečnostní organizaci ÁVO (později ÁVH), pod jejímž vedením se uskutečňovaly politické procesy, které měly eliminovat malorolnickou stranu. Rajk provedl velké čistky ve státní správě. Bylo propuštěno asi 60 000 osob, tvz. pravicových živlů. Dále zrušil některé organizace, např. Sdružení katolické mládeže.
V roce 1948 se začalo schylovat k vykonstruovanému procesu s László Rajkem a sedmi dalšími. Tato kauza se stala klíčovou událostí při vyhledávání a odhalování nepřátel v komunistických stranách v zemích východního bloku. Proces byl připraven sovětskými poradci, které do Maďarska vyslal Stalin. Prvním podnětem k tažení proti Rajkovi byl jeho postoj k protijugoslávské rezoluci Informbyra. Nesouhlasil s ní, protože nevěřil, že Josep Tito je zrádce. V srpnu 1948 musel odejít z funkce ministra vnitra a stal se ministrem zahraničních věcí. Bylo o něm řečeno, že patří k pravicovému křídlu maďarské komunistické strany, která je známá přehnaným nacionalismem.
Případ proti Rajkovi začal ve stejnou chvíli jako tlak proti Gomulkovi v Polsku. Měl posílit pozici generálního tajemníka maďarské komunistické strany Mátyáse Rákosiho proti západní skupině, k níž Rajk, jako příslušník mezinárodní brigády ve Španělsku, patřil. Poté, co se stal ministrem zahraničních věcí, tlak proti jeho osobě ustal a zdálo se, že je rehabilitován. Změna nastala ve chvíli, kdy vznikla kauza Noela Fielda. Od té doby se zrodila koncepce velkého monstrprocesu. Field byl zatčen 11. května 1949, 18. května pak vedoucí kádrového oddělení ústředního výboru komunistické strany Tibor Szönyi a následovali další.
László Rajk byl zatčen 30. května 1949. Dne 12. června vyšel v ústředním deníku maďarské komunistické strany rozsáhlý článek. Psalo se v něm o trockismu, fašismu, sionismu a antisemitismu, ze kterých Rajk a další vycházeli. O dva dny později ústřední výbor na svém zasedání vyloučil ze strany všechny zatčené. Úřední zprávu o zatčení Rajka a dalších vydalo ministerstvo až 18. června 1949. Následoval měsíc organizované kampaně, kdy pracující na svých zasedáních přijímali rezoluce požadující co nejpřísnější potrestání zrádců dělnického hnutí. Na začátku září 1949 maďarská vládní místa požádala zastupitelské úřady zemí sovětského bloku, aby se v jejich zemích dostalo co nejširší publicity chystanému procesu.
V Budapešti byl 16. září 1949 zahájen zinscenovaný proces s László Rajkem. Na rozkaz Stalina byl obviněn a označen jako titoista, jehož zájmem bylo nastolit kapitalismus. Podle obžaloby, kterou proti Rajkovi a dalším podal předseda prokuratury dr. Gyula Alapi, se měl Rajk dopustit válečných a protilidových zločinů, měl provádět déletrvající činnost zakládající skutkovou podstatu zločinu velezrady a také se měl dopustit zločinu vedení a organizování činnosti namířené na svržení demokratického státního zřízení. Obžalovaný Rajk měl pracovat ve službách amerického imperialismu a za podpory jugoslávského vedení vytrhnout Maďarsko ze sovětského bloku a učinit z něho jugoslávskou kolonii. Koncepce procesu byla postavena tak, že obsahovala od každého trochu: účast v trockistických organizacích, protisovětský nacionalismus, sionismus, antisemitismus, titoismus, spolupráci s fašisty.
Od svého zatčení byl Rajk mučen a zároveň přesvědčován, že svým přiznáním pomůže straně. Ta mu slíbila, že bude odsouzen a nikoli popraven, pokud se před tribunálem přizná k údajným zločinům. Tak se stalo, že předříkával maďarskou státní bezpečností a sovětskými poradci vymyšlené výpovědi o "Titově plánu, o zvláštním Titově plánu nebo jen o velkém plánu". Rajk přiznal vinu v celém rozsahu. Předsedovi odsouhlasil, že záměrně sabotoval propagační činnost, která spadala do jeho kompetence. Doznal se k předávání utajených informací dotýkajících se politického i hospodářského života země. Tyto informace předával jugoslávským činitelům, kteří působili v Maďarsku. Potvrdil, že pomocí kompetencí spojených s funkcí ministra vnitra, dosazoval do vedoucích míst proamericky smýšlející lidi. Mimořádným senátem lidového soudu byl shledán vinným ze spáchání zločinu proti lidu, zločinu vedení a organizování činnosti namířené na svržení demokratického státního zřízení a zločinu velezrady. Navzdory slibu byl László Rajk po šestidenním líčení odsouzen k trestu smrti, jenž byl vykonán 15. října 1949. Jeho manželka byla odsouzena k 5 letům vězení, jejich synovi změnili jméno a odvedli ho do dětského domova. Lászó Rajk se rehabilitace dočkal až v březnu 1956. Pietní pohřeb se konal v Budapešti 6. října 1956 a účastnilo se ho sto tisíc lidí. Tato událost byla protestem proti vládě Mátyáse Rákosiho a vyústila v Maďarské povstání.
Rajk nebyl jediným komunistickým funkcionářem, který na přelomu čtyřicátých a padesátých let přišel o život v rámci politického procesu. Už v prosinci 1949 stihl podobný osud bulharského komunistu Trajča Kostova a „československým Rajkem“ se v roce 1952 stal bývalý generální tajemník KSČ Rudolf Slánský. Zajímavé je propojení osudů Slánského a Rajka. Na podnět Slánského byl na jaře 1949 do Budapešti údajně poslán špion, který měl svědčit proti Rajkovi. Následně byl odvezen zpět do Československa, aby svědčil proti mezitím zatčenému Slánskému. Jeho svědectví v těchto procesech umožnilo vytvořit iluzi mezinárodní špionážní sítě a spojení mezi oběma muži.
S ohledem na výše popsanou kauzu lze konstatovat, že vyšetřovací vazba se v komunistickém pojetí stala formou k přetvoření jakéhokoli obviněného ve zločince. Obhajoba se stala pouze formální. Obžalovaní sice vypovídali před soudem, obžaloba i obhájci jim mohli klást otázky, ale odpovědi na tyto otázky se obžalovaní učili před začátkem procesu nazpaměť během modelových výslechů. Prioritním se stalo odstranění nepřítele, a to i za cenu justičních omylů. Je jednoznačně patrné, že nebyly dodrženy zákonem stanovená procesní pravidla a tím pádem jim bylo odepřeno právo na spravedlivý proces. Toto právo bylo uplatňováno jen formálně, aby byl zachován dojem, že tyto zásady jsou aplikovány a aby lid nepojal podezření, že celý proces je dopředu připravený. O procesu, natož o spravedlivém procesu v materiálním smyslu, se jednoznačně hovořit nedá.
________________________________________
Použité prameny:
• https://en.wikipedia.org/wiki/L%C3%A1szl%C3%B3_Rajk
• http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kalendarium/66892-laszlo-rajk-madarsky-slansky/?mobileRedirect=off
• http://www.totalita.cz/proc/proc_01_05.php
• http://www.praguecoldwar.cz/rajkproces.htm