Anna Göldi se narodila v Sennwaldu, na území dnešního švýcarského kantonu St. Gallen, 24. října 1734, jako čtvrtý potomek z celkem 8 dětí do chudé, ale svobodné rodiny Adriana Göldi a Rosiny Bühler. [1] Anna se musela si již od velmi raného věku živit jako služebná.
V září 1780 nastupila na místo služebné do rodiny lékaře Johanna Jakoba Tschudiho v Glarusu. Celá kauza začala v říjnu 1781 hádkou Anny Göldi a osmileté dcery Johanna Tschudiho, Anny Miggeli. Od té doby Anna Miggeli nacházela ve svém jídle a pití, které jí Anna Göldi, jako služebná připravovala, špendlíky a jehly. Poté, co se to Johann Tschudi dozvěděl, Annu Göldi ze služeb propustil. [2]
Anna Göldi byla nespravedlností, která se jí udála, velmi rozhořčena. A tak jí přátelé, manželé Steinmüllerovi, u kterých po propuštění nějaký čas bydlela, doporučili podaní námitky k úřednímu předsedovi vlády kantonu, ten však byl s rodinou Tschudi v příbuzenském vztahu. Další, kdo přicházel v úvahu, byl předseda vlády kantonu Joachim Heer, u kterého nejdříve nalezla pochopení, avšak po tom, co byl kontaktován panem Tschudim, také ztratil objektivní pohled na věc. Nakonec jí oba doporučili omluvit se rodině Tschudi a opustit zem. Nikoho by nenapadlo, že by celou akci mohla zinscenovat sama Anna Miggeli, a tak Anně Göldi nezbylo nic jiného než se omluvit a odejít.
Poté co odešla z Glarusu do Degersheimu, vznikla v Glarusu fáma, že Anna Göldi otěhotněla s Johannem Tschudim. Teoreticky by to časově možné bylo, ale v záznamech města Degersheim, nebyly nalezeny žádné záznamy o možném narození potomka Anny Göldi. Johann Tschudi se mermomocí snažil případný milostný vztah s Annou Göldi vyvrátit a to z prostého důvodu, v Glarusu bylo pravidlo, že posty na úřadech mohou být obsazovány pouze čestnými muži. A pokud by se jeho nevěra prokázala, tak by svojí čest ztratil a musel by se svých postů vzdát. A tato situace by pro něj byla nepřípustná.
Další nesrovnalosti můžeme zpozorovat ve skutečnostech, že Anna Miggeli začala trpět záchvaty křečí, ochrnutím nohou, blouzněním, zvracením „špendlíků, jehel a jiných kovových předmětů“ teprve poté, co Anna Göldi odešla. Rodiče vyzkoušeli všechno možné, aby jí vyléčili, dokonce se pozvali i vymítače ďábla. Bylo jim sděleno, že ta osoba, která to dítěti újmu způsobila, jí může také vyléčit. Anna Miggelli pak přišla s příběhem, že jednoho dne, když nebyl nikdo z rodiny doma, jí Anna Göldi vzala k sobě do pokoje, kde byl přítomen i Rudolf Steinmüller a ještě jeden neznámý muž, který oslaben ležel na zemi. Anna Göldi pak Anně Miggeli za příslib, že to nikomu neřekne, dala sladkost, která měla být příčinou celého jejího stonání.
Koncem listopadu roku 1781 vyslala Evangelická rada pěšáka, aby Annu Göldi našel a přivedl. Rudolf Steinmüller a další se pokusili Annu Göldi varovat, následně byli všichni vyslýcháni. Johann Tschudi se dožadováním zasloužil o to, že tato kauza byla vedena evangelickou radou, přestože katolická rada měla na tomto případu také zájem. Ta se však od ní včas chytře distancovala. Na základě zatykače, který byl na Annu Göldi vydán a zaslán do všech koutů Švýcarska, byla Anna dne 21. února 1782 v Degersheimu zatčena a převezena do Glarusu.
Na základě tvrzení, že stonání Anny Miggeli může zastavit pouze, ten kdo ho způsobil, byla Anna Göldi dne 10. března 1781 požádána o vyléčení Anny Miggeli. Nejdříve to odmítala s tvrzením: „ Jak můžu tomu dítěti pomoci, když jsem jí nic neudělala.“ Následně, aby jí přesvědčili, jí bylo vyhrožováno, že není pochyb, že zločin spáchala, a když nebude spolupracovat, tak bude předána katovi. Zdrcená a vyděšená Anna si vzala den na rozmyšlení. Další den, poté co jí vyděsili, zvolili taktiku nadějí a přislíbili jí, že čím dříve vyhoví požadavku Johanna Tschudiho o vyléčení jeho dcery, tím dříve získá svobodu. Nakonec se slovy: „ S pomocí boží a ducha svatého“ souhlasila dítě ošetřit. (A) Malá Anna Miggeli byla dopravena na radnici, kde probíhala první procedura. Anna Göldi si k dítěti klekla, začala hladit její zkřivenou nožičku a s brekem je přesvědčovala, že je zcela nevinná. Stejný proces se opakoval další den opět bez viditelných pokroků. A tak se rozhodli, že další léčení se bude konat, tam kde mělo všechno začít, v domě rodiny Tschudi. Tentokrát měla procedura překvapivý úspěch, nožička malé Anny Miggeli se zcela uzdravila. V tu chvíli se jejich příslib svobody změnil ve fakt, že uzdravením Anny Miggeli se usvědčila z čarodějnictví. Protože jen ten kdo jí začaroval, jí mohl také uzdravit.
Dne 21. března byla Anna Göldi poprvé vyslýchána, už před začátkem, nakonec čtyřhodinového výslechu, byla zcela zdrcena vězněním v žaláři a tlakem, který na ní byl v průběhu léčebných procedur s Annou Miggeli vytvářen. Negramotná bezmocná služebná, najednou stála před zástupem vysoce kvalifikovaných mužů, pro které byla bezesporu vinna a snažila se bezmocně odporovat. Nejdříve byla dotazována ohledně jehel, které byly v mléce Anny Miggeli nalezeny. Tvrdila, že o tom nic neví, tato odpověď nebyla vyhovující, proto na Annu, tak dlouho tlačili, až připustila, že to udělal zlý duch. Nakonec se ke spokojenosti vyslýchajících k činu přiznala.
Následující den se konal druhý výslech, ve kterém jí dotlačili k výpovědi, že dala jehly i do sladkosti. Ale na otázku odkud sladkost měla, neodpověděla. Drželi jí u výslechu tak dlouho, dokud nevypověděla, že jí měla od Rudolfa Steinmüllera. Avšak po přečtení protokolu z výslechu, svojí výpověď ohledně Rudolfa Steinmüller popřela. Poté se jí stále dokola ptali, kdo jí teda sladkost dal, když to Rudolf Steinmüller nebyl, nakonec odpověděla, že jí to dal sám ďábel. Nyní byli soudci spokojeni, že se doznáním zločince prokázalo spojení s ďáblem, což byla prastará rekvizita všech čarodějnických procesů. Po zhroucení Anny Göldi byl výslech ukončen.
To, že Anna Göldi obvinění Rudolfa Steinmüllera stáhla, znamenalo pro soudce zásadní mezeru v jejím přiznání. V příběhu Anny Miggeli hrál totiž Rudolf Steinmüller také svojí roli. Proto byla Anna Göldi znovu vyslechnuta a tentokrát spolupachatelství Rudolfa Steinmüllera opět potvrdila. Na základě toho byl Rudolf Steinmüller zadržen a vyslechnut, kde vše popřel, dokonce tvrdil, že na to časový období, kdy měl být s Annou Miggeli a Annou Göldi v jejím pokoji, měl alibi. Dále proces pokračoval konfrontací Anny Göldi a Rudolfa Steinmüllera, kde před ním Anna potvrdila její verzi o jejich spolupachatelství. Tudíž se nacházeli v situaci tvrzení proti tvrzení, a tak rada rozhodla za účelem odstranění rozporu, použít mučení, které bylo v té době v určitých částech Švýcarska obvyklým postupem při výsleších. Nejdříve byl použit nejmírnější stupeň tortury, který spočíval v ukazování mučicích nástrojů a katově vysvětlení způsobu jejich použití a následků, které způsobovaly. Po prvním mučení stála Anna Göldi za svojí výpovědí o spolupachatelství. U druhého mučení, kde byl už přítomen i Rudolf Steinmüller, po prosbě zoufalého Rudolfa Steinmüllera, aby konečně řekla pravdu, zhroutila a obvinění ze spolupachatelství vzala opět zpět. U třetího mučednického výslechu vypověděla, že jí navštívil ďábel a předal jí jed, který ona dítěti v chlebu podala. Ale také v této výpovědi našli soudci rozpor; Anna Miggeli totiž tvrdila, že dostala sladkost nikoliv chleba. A tak se rozhodlo, že se přistoupí k vlastnímu mučení. Anna Göldi byla odvedena do mučírny, kde jí zvedali za svázané ruce, avšak Anna potvrdila svou poslední výpověď. Za dva dny se mučení opakovalo, s tím rozdílem, že nyní jí na nohy pověsili kámen. Následně Anna připustila, že dítěti dala sladkost nikoliv chleba. Po třetí zůstala u tvrzení se sladkostí, čili nyní bylo její tvrzení shodné s příběhem Anny Miggeli a soudci byli konečně s výpovědí Anny Göldi spokojeni.
Zato Rudolf Steinmüller radě situaci neulehčil, po několika týdnech strávených ve vězení, odmítal potvrdit tvrzení Anny Göldi o jejich spolupachatelství a stál si za svojí nevinou. Po několika vysilujících výsleších, pochopil, že soudu nejde o to zjistit pravdu, ale potřebuje jen potvrdit jejich verzi, a tak učinil imaginární doznání, které po pár hodinách opět odvolal a při dalším výslechu zase potvrdil. Následující noc se ve své cele oběsil. Posmrtně mu byla uříznuta ruka a pověšena na šibenici, další ostatky těla byly zahrabány pod šibenici.
Nyní zbývalo soudu vyřešit poslední otázku, a to otázku trestu. V úvahu přicházelo odnětí svobody na doživotí v káznici anebo trest smrti. Jelikož Glarus žádnou káznici neměl, musela by být Anna uvězněna v Curychu. Soudci se ale obávali, že by tam Anna Göldi svou výpověď mohla odvolat a požadovat obnovení procesu. Proto byla Anna Göldi i přes svoji žádost o milost, dne 6. června 1782 odsouzena k trestu smrti mečem za travičství. Popravena byla 13. června téhož roku. [3] Paradoxně se v rozsudku pojem čarodějnictví nevyskytuje, byl totiž nahrazen výrazem „mimořádné a nepochopitelné umění působení síly“.
Z období procesu s Annou Göldi byly ve Švýcarsku zdokumentovány další případy, kdy se děti polykáním a následným zvracením jehel a špendlíků bavily. Například kolem roku 1770 byl v kantonu Curych evidován případ dvanáctiletého chlapce, který předstíral, že umí létat a vyvracet jehly, obvinil svou sousedku, že ho začarovala. Nakonec byl chlapec odhalen a označen za podvodníka. Tyto případy byly veřejně známy a Johann Tschudi, jako lékař, měl možnost být s těmito případy z odborné literatury seznámen.
To, že chování Anny Miggeli nebylo jednoduše klasifikováno jako lež, pomsta nebo hysterie, je „pochopitelné“. Stalo se mnoho různých událostí, které do sebe nakonec zapadly jako do řetězce, který dával „smysl“. A to se stalo Anně Göldi osudným.
Žádost o rehabilitaci Anny Göldi podal právník Walter Hauser a zdůvodnil jí také ve své knize „ Justizmord an Anna Göldi“. Dne 7. listopadu 2007 poukázala Velká rada Glarneru žádost o rehabilitaci Anny Göldi Vládní radě, která se dne 10. června dohodla zprostit Annu Göldi obvinění z travičství, a současně požádala Parlament o uznání procesu jako Justiční vraždy. Dne 27. srpna 2008 Parlament jednohlasně odsouhlasil rozhodnutí vlády a prohlásil Annu Göldi za oběť justiční vraždy.
Na závěr bychom k této kauze použili poznámku, kterou uvedl publicista Heinrich Ludewig Lehmann na konci svého díla. „Jen těžko bude někdy otisknut přesný děj tohoto procesu, jelikož mnoho významných osob, které jsou do něj zapleteny, by byly zostuděny“. [4]
Z dnešního úhlu pohledu by tento proces byl v rozporu s platným právem. Článek 7 odst. 2 Listiny základních práv a svobod říká: „Nikdo nesmí být mučen ani podroben krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu“. Historicky poslední legislativní zakotvení systému tortury bylo na území České republiky za vlády Marie Terezie v tzv. Terezianě (Constitutio Criminalis Theresiana) z roku 1768, a však již roku 1776 bylo užití tortury Marií Terezií provždy zakázáno. Byť i v pozdější době byla zaznamenána řada případů, kdy mučení jako vyšetřovací metoda uplatněno bylo. Nyní se dále § 2 odst. 5 trestního řádu ukládá orgánům činným v trestním řízení povinnost přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu i v případě doznání obviněného. Tudíž v dnešní době by již postupy, které byly v případě Anny Göldi použity, měly být z trestního řízení zcela vyloučeny.
Hlavní zdroje:
http://www.annagoeldin.ch/
[1] Tauf-und Totenbuch 1589-1772, Sennwald; Familienbuch Sennwald,1723 ff.
[2] J. Herr: Der Kriminalprozess, 1865, 15-16.
[3] J. Müller Stammbaumskrizze, 1982.
[4] H.L. Lehmann: Freundschaftige und vertrauliche Briefe, 1. Heft, 1783, 97-98.