Tento proces je znám též jako Proces s Jazzovou sekcí, přičemž se jednalo, mimo jiné, o odplatu tehdejšího režimu za samizdatové vydání Hrabalova románu Obsluhoval jsem anglického krále.

Dne 18.10.1980 bylo na nátlak Ministerstva kultury ČSR představitelem Svazu hudebníků ČSR E. Jankovským sděleno, že ukončuje příslušnost Jazzové sekce ke Svazu hudebníků ČSR. Tímto však oproti očekávání nedošlo ke zrušení Jazzové sekce jako takové s ohledem na její samostatnou právní subjektivitu a na kroky, které výbor Jazzové sekce podnikal pro její zachování. Hlavní představitelé výboru Jazzové sekce, mezi které patřili její předseda Karel Srp, Vladimír Kouřil, Josef Skalník, ing. Čestmír Hunát a Tomáš Křivánek (spoluobžalovaný Miloš Drda byl tehdy ze zdravotních důvodů vyloučen k samostatnému projednání, stejně tak Vlastimil Drda) však přes uvedené rozhodnutí nadále pokračovali v činnosti, a to zejména v ediční a publikační činnosti.

Anna Göldi se narodila v Sennwaldu, na území dnešního švýcarského kantonu St. Gallen, 24. října 1734, jako čtvrtý potomek z celkem 8 dětí do chudé, ale svobodné rodiny Adriana Göldi a Rosiny Bühler. [1] Anna se musela si již od velmi raného věku živit jako služebná.

V září 1780 nastupila na místo služebné do rodiny lékaře Johanna Jakoba Tschudiho v Glarusu. Celá kauza začala v říjnu 1781 hádkou Anny Göldi a osmileté dcery Johanna Tschudiho, Anny Miggeli. Od té doby Anna Miggeli nacházela ve svém jídle a pití, které jí Anna Göldi, jako služebná připravovala, špendlíky a jehly. Poté, co se to Johann Tschudi dozvěděl, Annu Göldi ze služeb propustil. [2]

V pořadí osmý Československý prezident, který se na nějaký čas stal jednou z mnoha obětí systému, který sám budoval, JUDr. Gustáv Husáka, CSc., původním jménem Augustin se narodil 10. ledna 1913 v Dúbravce u Bratislavy, vystudoval právnickou fakultu v Bratislavě a již během studií se angažoval v Komunistické straně, kde následně využíval svého vzdělání a obratnými reakcemi na aktuální politické otázky se výrazně odlišoval od ostatních komunistických funkcionářů.

Během druhé světové války byl členem hnutí odporu proti Tisovu Slovenskému štátu a účastnil se Slovenského národního povstání. Už v té době se stal místopředsedou Komunistické strany Slovenska a podporoval zařazení Slovenska do Sovětského svazu. Po druhé světové válce se po podpisu třetí pražské dohody stal předsedou 7. Sboru pověřenců, tedy prakticky předsedou slovenské autonomní vlády, časem získal přímý vliv i nad slovenskou policií včetně složek SNB a StB.

Pavel Wonka, přezdívaný jako „advokát chudých“, se před více než čtvrt stoletím stal jednou z posledních politických obětí komunistického režimu v Československu.

Pavel Wonka, rodák z Vrchlabí, se narodil do česko-německé rodiny dne 23. ledna 1953. Jeho německý původ mu život v Československu neulehčoval, ba naopak v 70. letech minulého století se třikrát pokusil o přijetí na Právnickou fakultu, a i přes jeho velký zájem o právo a spravedlnost, nebyl - s největší pravděpodobností kvůli svému německému původu - ke studiu nikdy přijat. Tato skutečnost ho však od práva neodradila, a jako právník-laik se nezištně věnoval zastupování spoluobčanů a pomáhání obhájcům s obhajobami. Okresní prokuratura se několikrát pokusila mu v této činnosti zabránit, např. nařízením psychiatrického vyšetření, perzekucemi vůči celé jeho rodině.