Stěžovatelé, Compas Capital Consult, s.r.o. a Město Otrokovice, se domáhali zrušení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.6.2014, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22.12.2009 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18.2.2009. Důvodem bylo dle názoru stěžovatelů porušení jejich ústavně zaručeného práva na soudní ochranu a spravedlivý proces, zakotveného v článcích 36, odstavec 1, a 38, odstavec 2, LZPS, článku 6 Úmluvy a práva vlastnit majetek, zakotveného v článku 11, odstavec 1, a v Protokolu č. 1 k Úmluvě.

Vedlejšími účastníky byly jak uvedené soudy, tak společnost Vodovody a kanalizace Zlín, a.s., jejíž jsou stěžovatelé akcionáři. V řízení obecných soudů se stěžovatelé bránili proti aktivitám společnosti v roce 2002 a následujících letech tím, že primárně navrhovali vyslovit neplatnost všech usnesení valné hromady společnosti ze dne 28.3.2006.

V řízeních je shodně sporná otázka příslušnosti soudu pro vymáhání nároku dlužného výživného.

Okresní soud v Düsseldorfu (Amtsgericht Düsseldorf) a Okresní soud v Karlsruhe (Amtsgericht Karlsruhe) položily proto shodnou otázku, která se týká výkladu nařízení Rady Evropského společenství č. 4/2009 ze dne 18.12.2008 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností (v této věci ustanovení čl. 3 písm. a) a b)), které bylo v německém právu provedeno zákonem ze dne 23.5.2011 o vymáhání pohledávek výživného ve vztazích s cizími státy (Auslandsunterhaltungsgesetz - AUG, v této věci aplikace čl. 28 odst.1). ESD byla položena otázka, zda jednotlivá ustanovení nejsou ve vzájemném rozporu.

Ústavní soud ČR rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o ústavní stížnosti P.L. proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 26.3.2014. Ústavní soud ČR tento napadený rozsudek zrušil.

Předmětem rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně jako soudu odvolacího bylo svěření nezletilé N. do péče matky. Tomuto rozhodnutí předcházela řízení před Okresním soudem v Kroměříži v letech 2011 a 2013, kdy tento prvoinstanční soud svěřil N. nejprve do střídavé péče obou rodičů a následně do výchovy stěžovatele-otce P.L.

Doc. Ing. Petr Wolf, CSc. podal ústavní stížnost, která směřovala proti rozsudkům krajského soudu, vrchního soudu a nejvyššího soudu. Krajský soud ho pro zločin dotačního podvodu dle § 212 odst. 1 a odst. 6 písm. a) trestního zákoníku odsoudil k pětiletému trestu odnětí svobody ve věznici s dozorem, pětiletému zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce člena statutárního orgánu či statutárního zástupce v v obchodních společnostech a družstvech, peněžitý trest ve výši 1 milion korun s případným náhradním trestem odnětí svobody v trvání pěti měsíců.

Odvolací soud nejen že odsuzující rozsudek potvrdil, ale i rozhodl, že trestný čin byl dílem dokonaný a dílem nedokonaný ve stadiu pokusu dle §21trestního zákoníku a zvýšil trest na 6 let odnětí svobody ve věznici s ostrahou, zákaz činnosti na 8 let a celkové pokutě 5 milionů korun s případným náhradním trestem odnětí svobody v trvání dvou let.