FairTriaL
Právo na spravedlivý proces
Nález Ústavního soudu ČR ze dne 2.4.2015, sp.zn. II.ÚS 2994/14 (Právo účastníka řízení vyjádřit se k použití moderačního oprávnění podle § 150 o. s. ř.)
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatelky J. Č. proti výroku II. rozsudku Městského soudu v Praze, jímž tento odvolací soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Stěžovatel má za to, že touto výrokovou částí byla porušena jeho základní subjektivní práva (svobody), jakož i ústavněprávní principy zaručené mu zejména čl. 1, čl. 2 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Nález Ústavního soudu ČR ze dne 2.4.2015, sp.zn. II.ÚS 3489/14 (Povinnost obecného soudu vyzvat stěžovatele k odstranění vady plné moci)
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatelky R. B. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě a proti usnesení Nejvyššího soudu. Stěžovatelka v ústavní stížnosti vyjadřuje svůj nesouhlas s právním závěrem Krajského soudu v Ostravě, který dovodil, že nárok stěžovatelky na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti včetně příslušenství za dobu od listopadu 2004 do budoucna je v tomto rozsahu promlčen, když sice byl žalobou uplatněn, avšak nikoli do budoucna, nýbrž jen za dobu do října 2004.
Nález Ústavního soudu ČR ze dne 9.4.2015, sp.zn. I.ÚS 4057/14 (Odpovědnost státu za škodu vzniklou vynaložením nákladů na obhajobu v nezákonném trestním stíhání)
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatelky J.Š. proti usnesení Nejvyššího soudu, proti rozsudku Městského soudu a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2. Stěžovatelka se žalobou proti České republice - Ministerstvu spravedlnosti podanou u Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále také "soud prvního stupně") domáhala náhrady škody ve výši 840 296 Kč, která jí měla být způsobena nezákonným trestním stíháním a nezákonným rozhodnutím o vazbě. Do vazby byla vzata usnesením Městského soudu v Brně, zproštěna obžaloby byla rozsudkem Krajského soudu v Brně.
Nález Ústavního soudu ČR ze dne 7.4.2015, sp.zn. I.ÚS 1599/13 (Formalistický přístup soudu při rozhodování o odškodnění za průtahy řízení)
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatelky D. T. proti usnesení Nejvyššího soudu a proti rozsudku Městského soudu. Podstatou řízení před obecnými soudy byla žaloba stěžovatelky, kterou se domáhala náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem podle zákona č. 82/1998 Sb., který spatřuje v nepřiměřené délce soudního řízení na ochranu osobnosti. Toto řízení trvalo 20 let a 6 měsíců. Stěžovatelce bylo soudními rozhodnutími přiznáno odškodnění v celkové výši 87 750,- Kč.
Nález Ústavního soudu ČR ze dne 9.4.2015, sp.zn. I.ÚS 1822/14 (Odpovědnost státu za průtahy v rozvodovém řízení)
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatelky M.Š. proti rozsudku Městského soudu v Praze a usnesení Nejvyššího soudu.Dne 21. 8. 2002 podala stěžovatelka žalobu o rozvod manželství proti J. Š. (dále jen "žalovaný") u Obvodního soudu pro Prahu 9. Současně podala prostřednictvím místního orgánu sociálně-právní ochrany dětí (dále "OSPOD") návrh na zahájení řízení ve věci péče o jejich společné nezletilé dítě u Okresního soudu v Písku, neboť tam měla nezletilá faktické bydliště. Rozvodové řízení bylo přerušeno do právní moci rozhodnutí ve věci péče o dítě. Rozvodové řízení trvalo přesně celkem sedm let.