Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele K.T. proti usnesení Obvodního soudu pro prahu 4. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále též "exekuční soud") ze dne 20. srpna 2009 č. j. 67 Nc 2125/2009-3 byla nařízena exekuce na majetek stěžovatelky k uspokojení pohledávky Dopravního podniku hl. m. Prahy, akciová společnost (dále též "oprávněný") ve výši 208 Kč a pro náklady předcházejícího řízení ve výši 1 495 Kč.
Stěžovatelka má za to, že exekuční soud postupoval v rozporu s právními závěry obsaženými v nálezu sp. zn. IV. ÚS 1881/11 a nálezu ze dne 28. července 2014 sp. zn. I. ÚS 3571/12, když při vyčíslování odměny právního zástupce oprávněného i nákladů soudního exekutora přehlédl jinou pravomocně skončenou věc. Správně měl postupovat tak, jako by došlo ke spojení 31 věcí, a náklady snížit o částku, kterou musela na nákladech zaplatit na základě rozhodnutí vydaného v posledně uvedené skončené věci. Skutečnost, že stěžovatelka se v minulosti dvaapadesátkrát provinila a svou "černou minulostí" zatížila exekuční soud, nemění nic na tom, že oprávněný mohl exekuovat její věci jediným návrhem, a pokud tak neučinil, mohl tyto věci spojit dříve samotný exekutor. Nerespektováním judikatury Ústavního soudu ze strany exekučního soudu mělo být zasaženo do práva stěžovatelky na spravedlivý proces, jakož i do jejího vlastnického práva.
Rozhodování o nákladech řízení je integrální součástí soudního řízení, a z tohoto důvodu se i na něj vztahují zásady spravedlivého procesu. Především platí, že i takovéto rozhodnutí musí být náležitě a logicky odůvodněno, neboť právě naplnění tohoto požadavku je významnou pojistkou proti libovůli při výkonu veřejné moci
Ve své dosavadní judikatuře se Ústavní soud opakovaně vyjádřil k požadavku hospodárnosti řízení v souvislosti se zahajováním exekučního řízení samostatnými návrhy oprávněného vůči témuž povinnému. Konkrétně připomněl princip proporcionality, ze kterého vyplývá nezbytnost minimalizace legitimního zásahu do základních práv účastníků řízení, jímž nesmí být vedením řízení způsobena větší než nezbytná újma. Přestože soudnímu exekutorovi žádný právní předpis explicitně nepřikazuje, aby věci, po všech stránkách spolu související, spojil, je takový postup z důvodu hospodárnosti řízení i z důvodu upřednostněné minimalizace zásahů do základního práva na vlastnictví povinného nanejvýše žádoucí; k individuálnímu rozhodování v jednotlivých věcech lze přistoupit tak, aby nebyl porušen čl. 36 Listiny základních práv a svobod, pouze tehdy, je-li takový postup rozumně odůvodnitelný. Tím není zpochybněno právo na náhradu nákladů exekuce ani na straně soudního exekutora, ani na straně oprávněného, mezi výší vymáhané pohledávky a výší nákladů řízení (exekučních nebo i nákladů nalézacího řízení), které nese povinný, však musí existovat proporcionální vztah. Neopodstatněné navyšování nákladů exekučního řízení za určitých skutkových okolností představuje rovněž zneužití práva, které lze považovat za porušení práva povinného na minimalizaci zásahů vyplývajícího z čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky. Povinnost počínat si tak, aby v exekučním řízení nevznikaly zbytečně vynaložené náklady zatěžující povinného, stíhá i oprávněného. Nahodilost v postupu soudního exekutora nebo exekučního soudu nesmí být rozhodující skutečností, od níž se odvíjí výše nákladů exekuce a nákladů oprávněného, které musí povinný zaplatit.
Vzhledem k tomu, že z napadeného usnesení neplyne relevantní důvod, který by opodstatňoval samostatný postup právě v případě uvedeného řízení, nelze toto rozhodnutí považovat za náležitě odůvodněné. Tento nedostatek odůvodnění má tudíž za následek porušení základního práva stěžovatelky na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, jakož i jejího práva na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny, do něhož uložení povinnosti k úhradě nákladů exekuce vždy zasahuje. V dalším řízení bude povinností exekučního soudu buď doplnit své odůvodnění (vysvětlit důvody samostatného postupu), nebo při určení nákladů exekuce zohlednit náklady, jejichž zaplacení bylo stěžovatelce uloženo příkazem ze dne 23. března 2011 č. j. 067 EX 204192/08-70, a v jejich rozsahu náklady určené napadeným usnesením snížit. Stejným způsobem by měl postupovat i při rozhodování o nákladech oprávněného, konkrétně v rámci posouzení jejich účelnosti či neúčelnosti (srov. nález sp. zn. IV. ÚS 1881/11, bod 26; nález sp. zn. I. ÚS 3571/12, bod 19).
Celé znění: http://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=88074&pos=1&cnt=1&typ=result