Stěžovatel se ústavní stížností domáhal zrušení rozhodnutí vrchního soudu z března 2014, a to pro rozpor s právem na osobní svobodu a spravedlivý proces, zakotvené v článku 8 a 36 Listiny.

Stěžovatel byl obviněn pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy, když měl zabezpečovat organizaci a financování pěstírny rostlin konopí obsahující 1,551 kg omamné látky. Dále byl obviněn z trestného činu uplácení, když měl částkou 100.000,- podplatit policistu, aby v jeho prospěch ovlivnil přesně nezjištěná trestní řízení.

Stěžovatel byl z důvodu obavy z útěku či skrývání vzat v listopadu 2012 do vazby. Rok po uvalení vazby, v listopadu 2013, byla podána obžaloba. Žádosti stěžovatele o propuštění z vazby byly i po podání obžaloby zamítnuty, a to pro vysokou trestní sazbu ve výši osm až dvanáct let. Soud se zároveň odvolával na judikaturu Ústavního soudu ČR, která hrozící trest v takové výši pokládala za důvod k uvalení útěkové vazby. Nadto manželství stěžovatele bylo ve fázi rozvodového řízení, manželka s dětmi se z bydliště stěžovatele odstěhovala a dle soudu nemá tak stěžovatel osobní vazby k obydlí, čímž je riziko útěku zvýšeno. Žádosti o propuštění z vazby byly soudem zamítány i následně, kdy soud argumentaci pro ponechání stěžovatele ve vazbě dále opíral o skutečnost, že stěžovatel uvedl trvalou adresu v Praze, ačkoli tam nikdy nebydlel, dále stíhání stěžovatele pro trestný čin krádeže a fakt, že se cíleně několik let ukrýval před orgány ústavu sociální péče. V souhrnu všech těchto skutečností soud měl stále za to, že důvody útěkové vazby trvají a stěžovatele z vazby nepropustil.

V červnu 2014 byl stěžovatel shledán vinným ze spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy a odsouzen k trestu odnětí svobody ve výši tří let. Z přečinu úplatkářství byl zproštěn.

Jádrem celé ústavní stížnosti byla skutečnost, že vazba trvala již osmnáct měsíců, čímž byla překročena nejdelší doba trvání vazby v přípravném řízení a obava, že by mohl stěžovatel uprchnout, není opodstatněna. Dále stěžovatel namítal, že z celkového počtu osmi obviněných je vazebně stíhán jako jediný, ačkoli je jako jediný otec od rodiny. Posledním bodem stížnosti je skutečnost, že soud rozhodl o trestu odnětí svobody v délce tří let, což svědčí o skutečnosti, že trest odnětí svobody v délce osmi až dvanácti let nebyl reálný. Dle stěžovatele se jednalo o vazbu typovou.

Ústavní soud stížnost i přes výhrady k dílčím bodům rozhodnutí obecných soudů ústavní stížnost zamítl. Je ovšem nutné podotknout, že ústavní stížnost napadla řízení pouze co do usnesení, které bylo vydáno po podání obžaloby. Proto se ústavní soud námitkou, že byla v přípravném řízení, tedy před podáním obžaloby, překročena maximální délka vazby, nemohl zabývat.

V celém znění dostupné na

http://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=84931&pos=1&cnt=1&typ=result