Porušení článku 6 EÚLP - Rovnost zbraní a nutnost extenzivního výkladu článku číslo 6

Emile Delcourt byl belgický občan a ředitel společnosti. Královský prokurátor v Bruggách proti němu zahájil řízení a obžaloval ho z vyhrožování, podvodu a zpronevěry. Pan Delcourt byl zatčen 23. listopadu 1963 a následně byl obžalován z výše uvedených trestných činů a navíc ještě z padělání a úvěrových podvodů. Dne 21. září 1964 byl shledán vinným soudem v Bruggách a odsouzen k ročnímu vězení a pokutě 2000 belgických franků. Dne 17. března 1965 odvolací soud v Gentu tento rozsudek změnil s přihlédnutím k závažnosti trestných činů i s ohledem na to, že pan Delcourt již byl před tím odsouzen, a změnil rozsudek na pět let vězení. Dne 17. a 23. března 1965 se pan Delcourt odvolal proti rozsudku odvolacího soudu v Gentu a proti prvoinstančnímu rozsudku soudu v Bruggách ke Kasačnímu soudu. Kasační soud obě odvolání zamítl. Pan Delcourt si v podání adresovaném ESLP stěžoval na tato rozhodnutí a tvrdil, že je nevinný. Odvolával se na porušení článků 5, 6, 7 a 14 EÚLP. ESLP se rozhodl přijmout a zabývat se pouze částí stížnosti, jejíž předmětem bylo, zda je přítomnost člena Generální prokuratury na poradě Kasačního soudu před vynesením rozsudku v souladu s principem „rovnosti zbraní“ a tedy i s článkem číslo 6, odstavcem 1 EÚLP.Generální prokurátor byl opravdu přítomen poradě soudu, což bylo plně v souladu s článkem 39 Královského rozhodnutí z 15. března 1815, které říkalo, že „ … při kasačním řízení má právo být přítomen Generální prokurátor při poradě soudu, aniž by hlasoval.“

Pan Delcourt tvrdil, že přítomnost Generálního prokurátora na poradě soudu při výše zmíněném jednání porušilo článek číslo 6 odstavec 1 EÚLP. Aniž by zpochybňoval to, že je podstatný rozdíl ve funkci Generálního prokurátora při Kasačním soudu a Generální prokuraturou při nižších soudech, zdůraznil, že ten první jmenovaný se často objevuje jako strana řízení, ač se tomu tak nestalo v tomto případě. Navíc Generální prokuratura při Kasačnímu soudu vykonává dohled nad generálními prokurátory odvolacích soudů, což vytváří velmi silné pouto, které ji s nimi spojuje, ačkoliv tento dohled je v současnosti jen nepatrný. Generální prokuratura při Kasačním soudu byla ve velké většině případů v roli oponenta odsouzených osob, které se odvolaly ke Kasačnímu soudu Belgie. Generální prokurátor obvykle předkládal vyjádření ke sporům, a to i ve smyslu vyjádření názoru, že daný opravný prostředek by měl být zamítnut, což bylo často soudci akceptováno. Dále pan Delcourt zmínil, že generální prokurátor se také zúčastnil porady soudu, ze které jsou ostatní strany vyloučeny. Tato zmíněná praktika vedla k porušení práva na obhajobu a obzvláště k porušení principu „rovnosti zbraní“. Pan Delcourt ve svém podání nekritizoval ani tak jednotlivé osoby jako spíše instituce, které zvýhodňovaly generálního prokurátora. Stěžovatel se tak domáhal zrušení zmíněného právního předpisu a peněžitého odškodnění.

K těmto argumentům se vyjádřila vláda. Oponovala tím, že Generální prokuratura se omezuje jen na asistenci soudu při provádění jeho funkcí a že tato instituce ve skutečnosti nevede stíhání a nemá charakter strany sporu. Účast generálního prokurátora na poradě Kasačního soudu tedy není v konfliktu s principem „rovnosti zbraní“. Navíc úkolem Kasačního soudu je přezkoumávat soudní rozhodnutí a ne soudit osoby. Jinými slovy není úkolem tohoto soudu, aby rozhodoval soudní pře týkající se občanských práv a povinností, nebo aby rozhodoval trestní věci, jak je zmiňováno v článku 6 odstavci 1 EÚLP. Generální prokurátor při Kasačním soudu musí být zcela odlišen od Generální prokuratury nižších soudů. Obecně tato instituce nemá povahu strany sporu. Generální prokurátor při Kasačním soudu se totiž nezajímá o otázku viny nebo nevinny obžalovaných a není tak jejich k jejich oponentem a dokonce není ani nástrojem stíhání. Navíc Generální prokuratura při Kasačním soudu je zcela nezávislá na Ministerstvu spravedlnosti. Role generálního prokurátora této instituce se tak skládá víceméně jen z poskytování technické a objektivní asistence soudu, aby byl zajištěn dohled nad zákonem, konsistencí soudních precedentů a dobrým sepisováním rozsudků. Princip „rovnosti zbraní“ tak nemohl být ohrožen.

Dikce článku 6 odstavec 1 EÚLP
„Každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků, anebo v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům spravedlnosti.“

Dle názoru ESLP není podstatné, že Kasační soud může dle zákonů Belgie jen potvrdit nebo zrušit rozhodnutí, tedy že je nemůže změnit nebo nahradit. Taková rozhodnutí se nicméně odrazí na osobě, které se týkají, neboť tím tato osoba ztratí status odsouzeného nebo výhodu osvobození, a to do té doby, než bude případ vrácen zpět k nižším soudům. Kasační rozhodnutí má tak na osud obžalovaných někdy více přímých neblahých následků. Budou-li tato odvolání zamítnuta, rozhodnutí o zproštění obžaloby nebo o odsouzení se stanou konečnými. Jestliže například Kasační soud přijme odvolání, aniž by nařídil poslání případu zpět, protože fakta, která vedla k odsouzení, nezakládají protiprávní čin, tak tímto samotným rozhodnutím je stíhání ukončeno. Kasační řízení jsou speciálním stadiem trestního stíhání a jejich následky se mohou pro obžalovaného ukázat jako rozhodující. Je tedy těžké si představit, že kasační řízení by vypadlo z dosahu článku 6 odstavce 1 Úmluvy. V demokratické společnosti zaujímá právo na spravedlivý proces tak významné místo, že jeho restriktivní interpretace by neodpovídala cíli a smyslu tohoto institutu. Článek číslo 6 je tedy aplikovatelný i na tento případ, ale způsob, kterým se bude aplikovat, však záleží na speciálních okolnostech tohoto případu. Princip rovnosti zbraní nevyčerpává náplň tohoto odstavce, je to jen jeden z aspektů širšího konceptu institutu spravedlivého procesu nezávislým a nestranným soudem.

Po přezkoumání případu se následně ukázalo, že podavatel nebyl nijak diskriminován. Podle belgické zákonné úpravy Generální prokuratura při Kasačním soudu nevede veřejné stíhání, ani nepodává případy k tomuto soudu. Nemá dokonce ani charakter žalovaného a proto nemůže být považována za stranu sporu. Tato instituce funguje zcela nezávisle a to i na Ministerstvu spravedlnosti. Tudíž ministr nemá pravomoc jakkoli tuto instituci řídit. Generální prokurátor při Kasačním soudu vykonává dohled nad generálními prokurátory soudů nižších instancí, ale nedává jim žádné instrukce. Generální prokurátor při Kasačním soudu dokonce ani nemá pozici virtuálního protivníka obžalovaného a ani se nemůže stát jeho protivníkem skutečným.Na základě těchto faktů Soud podavatelovu žádost zamítl jako nepodloženou, neboť se neprokázalo, že by se podavateli nedostalo spravedlivého procesu.

Zdroje: http://hudoc.echr.coe.int/eng?i=001-57467#{"itemid":["001-57467"]}