Nález Ústavního soudu ČR ze dne 10.3.2015, sp.zn. II.ÚS 2969/14 (Doručování odvolání účastníka řízení protistraně)

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele Společenství vlastníků jednotek X směřující proti usnesení Městského soudu v Praze. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá porušení právo na soudní ochranu vyplývající z čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a právo na nestranný a spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), dále k popření principu zákazu svévole v rozhodování.

Předně rozebírá, že odvolání vedlejšího účastníka mu nebylo doručeno, nebylo mu tedy umožněno se jakkoli k podanému odvolání vedlejšího účastníka vyjádřit. Stěžovatel se chtěl přitom vyjádřit hlavně k otázce doručování předžalobních výzev odesílaných za účelem odvrácení soudního sporu o zaplacení dlužného nájemného. Stěžovatel podotýká, že je subjektem hospodařícím s velmi omezeným finančním rozpočtem a jakákoli soudní řízení jsou pro něho velkou finanční zátěží. Z toho důvodu vždy jednotlivé dlužníky intenzivně urguje, a to jak sám, tak i prostřednictvím právního zástupce. Další pochybení spatřuje v tom, že odvolací soud rozhodl o tom, že předžalobní výzva nebyla doručena, aniž by stěžovatele vyslechl. Stěžovatel má za to, že by se svou argumentací ohledně adresy, kam měla být předžalobní výzva doručována, obstál. Taková možnost mu však nebyla dána, neboť odvolací soud rozhodl výhradně na základě tvrzení vedlejšího účastníka, k němuž se stěžovatel nemohl jakkoli vyjádřit. Stěžovatel vycházel při zjišťování adresy pro odeslání výzvy z veřejného registru, konkrétně z katastru nemovitostí, kde jedině mohl získat adresu vedlejšího účastníka, protože registr Ministerstva vnitra není běžně přístupný.

Domáhá-li se vedlejší účastník v odvolání změny výroku o nákladech řízení ve svůj prospěch, je třeba, aby druhá strana byla s argumenty odvolatele seznámena a mohla se k nim vyjádřit, pokud lze očekávat, že její vyjádření může přispět k náležitému posouzení věci. Tím, že soud prvního stupně odvolání vedlejšího účastníka, v němž bylo namítáno nedodržení povinnosti stěžovatele zaslat mu předžalobní výzvu, stěžovateli nedoručil, odňal stěžovateli možnost se k této námitce vyjádřit, případně realizovat svá další procesní práva. Odvolací soud, který toto pochybení nenapravil, námitce vedlejšího účastníka přisvědčil a o nákladech řízení rozhodl jinak než soud prvního stupně, zkrátil stěžovatele na jeho procesních právech tak, že porušil i právo stěžovatele na soudní ochranu a zásadu rovnosti účastníků řízení ve smyslu čl. 36 odst. 1, resp. čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že Městský soud v Praze napadeným výrokem o náhradě nákladů řízení, kterým rozhodl v neprospěch stěžovatele přesto, že mu neposkytl příležitost se vyjádřit k odvolání podanému vedlejším účastníkem, porušil právo stěžovatele na spravedlivý proces, zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny. Proto Ústavní soud ústavní stížnosti vyhověl a zrušil napadené rozhodnutí.


Celé znění: http://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=87576&pos=1&cnt=1&typ=result