Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele E.S. proti usnesení Krajského soudu v Brně, kterým bylo změněno usnesení Okresního soudu v Hodoníně (jímž bylo rozhodnuto, že znalci PhDr. E. S., (stěžovateli), se za podaný znalecký posudek přiznává odměna a náhrada hotových výdajů v celkové výši 20.102 Kč, proti tomuto usnesení podal v zákonné lhůtě odvolání otec nezletilé), tak že stěžovateli byla za podaný znalecký posudek přiznána odměna pouze ve výši 11.150 Kč a náhrada hotových výdajů ve výši 152 Kč, celkem 11.302 Kč.

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatelky D. T. proti usnesení Nejvyššího soudu a proti rozsudku Městského soudu. Podstatou řízení před obecnými soudy byla žaloba stěžovatelky, kterou se domáhala náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem podle zákona č. 82/1998 Sb., který spatřuje v nepřiměřené délce soudního řízení na ochranu osobnosti. Toto řízení trvalo 20 let a 6 měsíců. Stěžovatelce bylo soudními rozhodnutími přiznáno odškodnění v celkové výši 87 750,- Kč.

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele T.P. proti rozsudku Městského soudu v Praze. Podle stěžovatele došlo postupem a rozhodnutími orgánů činných v trestním řízení k zásahu do jeho ústavně zaručených práv a svobod. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že se orgány činné v trestním řízení nevypořádaly s námitkami obhajoby ohledně postupu policejního orgánu v přípravném řízení, konkrétně způsobu provedení rekognic se svědky, opomenutí provést určité úkony související se zjištěním výskytu stěžovatele na místě činu (např. srovnání původně odebraného pachového vzorku stěžovatele s odběrem pachové stopy na místě činu), nezaložení stěžejních materiálů do vyšetřovacího spisu, dokonce i ztrátu některých z nich, což mělo znemožnit účinnou přípravu obhajoby před trestním soudem po prostudovaní spisu při skončení vyšetřování, nepřiznání skutečnosti, že stěžovatel měl být po zadržení fotografován policistou na mobilní telefon, což mělo mít dopad na chování poškozené při rekognici, nečinnosti při ověření tvrzení stěžovatele, že se v době činu nacházel v jiném městě, pomocí lokalizace jeho mobilního telefonu v čase, kdy ještě bylo možné tento úkon provést, jakož i paušální odmítnutí svědeckých výpovědí potvrzujících jeho alibi. Stěžovatel taktéž poukazuje na zásadní rozdíly ve výpovědích poškozené z přípravného řízení a v hlavním líčení ohledně fyzického popisu pachatele loupeže, resp. zpochybňuje hodnověrnost toho, že označila stěžovatele jako pachatele v hlavním líčení v rozporu s popisem pachatele v přípravném řízení. Následně v řízení před soudem, s výjimkou prvního hlavního líčení, ve kterém byl stěžovatel zproštěn obžaloby, nebyla tato pochybení obecnými soudy zohledněna, a i přes tyto skutečnosti byl shledán vinným ze zločinu loupeže.

Alexej Anatoljevič Navalnyj je ruský právník, blogger a aktivista, ale především jeden z nejvýraznějších kritiků prezidenta Vladimíra Putina. Známý je tím, že se podílí na organizování demonstrací a píše články do ruských periodik. Vůči stávající vládnoucí garnituře je otevřeně kritický a netají se svým nízkým míněním o jejích kvalitách. V roce 2011 dokonce v rozhlasovém vysílání řekl, že vládnoucí strana Jednotné Rusko je stranou „podvodníků a zlodějů“. Několik měsíců poté začal být vyšetřován policií. Dle Navalného se jednalo o pomstu za jeho zvyšující se popularitu. V prosinci 2011 se Navalnyj účastnil protestů v Moskvě, které reagovaly na výsledky ruských parlamentních voleb. Při jednom z těchto protestů byl zatčen spolu s Iljou Jašinem a odsouzen k 15 dnům vězení za neuposlechnutí výzvy veřejného činitele k rozpuštění demonstrace. Po propuštění z vězení se o něm v západních médiích začalo mluvit jako o „možná jediné výrazné opoziční osobnosti, která se za posledních pět let v Rusku objevila“. Krátce na to sám Navalnyj v rozhovoru pro agenturu Reuters uvedl, že Putinův politický systém je zkorumpovaný a oslabený a není vyloučeno, že by v Rusku mohlo dojít k revoluci ve stylu Arabského jara. Otevřeně veřejnost vyzval, aby v následujících prezidentských volbách nevolila Vladimíra Putina a poté, co byl Putin zvolen, zorganizoval Navalnyj protestní pochod. Po této demonstraci byl opět zadržen a uvězněn na 15 dní. Amnesty International ho v souvislosti s touto kauzou označila za „vězně svědomí“. V roce 2012 jej The Wall Street Journal nazval mužem, kterého se Vladimir Putin bojí nejvíc. Byl jediným Rusem, který se dostal v roce 2012 do seznamu sta nejvýznamnějších lidí dle týdeníku Time.