Ústavní soud ČR rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o ústavní stížnosti P.L. proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 26.3.2014. Ústavní soud ČR tento napadený rozsudek zrušil.

Předmětem rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně jako soudu odvolacího bylo svěření nezletilé N. do péče matky. Tomuto rozhodnutí předcházela řízení před Okresním soudem v Kroměříži v letech 2011 a 2013, kdy tento prvoinstanční soud svěřil N. nejprve do střídavé péče obou rodičů a následně do výchovy stěžovatele-otce P.L.

Státní občanka Estonské republiky, paní Veronika Jüssi Osawe, podala dne 22.10.2010 k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku stížnost na základě znění článku 34 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Stěžovatelka byla od roku 2005 provdána za nigerijského státního občana a jako manželé žili Kodani (Dánsko). O pár měsíců později se manželé odloučili a v roce 2006 podala stěžovatelka k okresnímu soudu návrh na zrušení manželství. Městský soud v Kodani uznal v roce 2007 tzv. zákonnou rozluku manželství. Dle dánského práva takové rozhodnutí neznamená rozvod manželství a manželství tak stále trvá.

Doc. Ing. Petr Wolf, CSc. podal ústavní stížnost, která směřovala proti rozsudkům krajského soudu, vrchního soudu a nejvyššího soudu. Krajský soud ho pro zločin dotačního podvodu dle § 212 odst. 1 a odst. 6 písm. a) trestního zákoníku odsoudil k pětiletému trestu odnětí svobody ve věznici s dozorem, pětiletému zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce člena statutárního orgánu či statutárního zástupce v v obchodních společnostech a družstvech, peněžitý trest ve výši 1 milion korun s případným náhradním trestem odnětí svobody v trvání pěti měsíců.

Odvolací soud nejen že odsuzující rozsudek potvrdil, ale i rozhodl, že trestný čin byl dílem dokonaný a dílem nedokonaný ve stadiu pokusu dle §21trestního zákoníku a zvýšil trest na 6 let odnětí svobody ve věznici s ostrahou, zákaz činnosti na 8 let a celkové pokutě 5 milionů korun s případným náhradním trestem odnětí svobody v trvání dvou let.

Stěžovatel se u Ústavního soudu ČR domáhal zrušení usnesení Nejvyššího soudu ČR z února 2013, rozsudku Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro porušení článku 36 odstavec 3 Listiny, kdy bylo stěžovateli odepřeno právo na náhradu škody za nesprávný úřední postup.