Stěžovatel se u Ústavního soudu ČR domáhal zrušení usnesení Nejvyššího soudu ČR z února 2013, rozsudku Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro porušení článku 36 odstavec 3 Listiny, kdy bylo stěžovateli odepřeno právo na náhradu škody za nesprávný úřední postup.

Stěžovatel namítal porušení jeho práva na spravedlivý proces a průběh událostí popisuje následovně:

V roce 1998 podal stěžovatel návrh na výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí k uspokojení své pohledávky ve výši 3 miliony korun. O rok později byl výkon rozhodnutí nařízen, a to pro celkem tři oprávněné. Cena nemovitosti byla stanovena až v březnu roku 2001 na více než 7,7 milionů korun a dražební vyhláška vydána v říjnu roku 2003. V červenci 2003 byl ovšem na majetek povinného vyhlášen konkurz a z tohoto důvodu bylo řízení o výkonu rozhodnutí z roku 1998 zastaveno. V konkurzním řízení dostal stěžovatel za svou pohledávku částku ve výši 177.392,- Kč. Následně podal stěžovatel vůči státu žalobu za nesprávný úřední postup z důvodů průtahů v exekučním řízení s tím, že výkon rozhodnutí byl až po vyhlášení konkurzu, tedy v konkurzním řízení. V opačném případě by byla nemovitost vydražena za minimální částku 7,7 milionů korun a pohledávka stěžovatele uspokojena ze své větší části, ne-li zcela. Stěžovatel vyčíslil jím vzniklou škodu na 5.397.971,- Kč. Obvodní soud žalobu stěžovatele zamítl a Městský soud v Praze jeho rozhodnutí potvrdil s tím, že sice uznal nedůvodné průtahy ve vykonávacím řízení, ale neuznal příčinnou souvislost mezi těmito průtahy a konečnou výší stěžovateli vyplacené částky.

Stěžovatel naopak tvrdí, že škoda mu vzniklá jen a pouze pochybením soudu spočívající v nečinnosti v řízení a poukazuje na skutečnost, že včasným zásahem soudu by byla pohledávka stěžovatele ve vykonávacím řízení plně či z větší části uspokojena.

Ústavní soud ČR vyslovil názor, že kdyby bylo nesprávnému úřednímu postupu zabráněno, nemovitost by byla vydražena ve vykonávacím řízení, v souladu se sumou určenou ve dražební vyhlášce a stěžovateli by nevznikla škoda. Ústavní soud ČR tedy ve svém rozhodnutí v tomto případě příčinnou souvislost mezi pochybením soudu a vzniklou škodou uznal. Dále rozhodl, že není možné zjistit či dokázat přesný výnos z neuskutečněné dražby a tuto nemožnost považovat za překážku pro vyčíslení náhrady škody. Ústavní soud ČR poukazoval na pravidlo, že pokud nelze výši náhrady škody přesně určit, musí tak v jednotlivých případech spravedlivým uvážením učinit soud.

Následně Ústavní soud ČR došel k závěru, že právo stěžovatele na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem bylo skutečně porušeno, čímž došlo k porušení článku 36 odstavce 3 Listiny a napadená rozhodnutí obecných soudů zrušil. Vyčíslení výše vzniklé škody delegoval zpět na obecné soudy s tím, že jsou vázány na závěr nesprávného úředního postupu a právním názorem Ústavního soudu v tomto nálezu.

Cele znění na

http://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=84937&pos=1&cnt=2&typ=result