Doc. Ing. Petr Wolf, CSc. podal ústavní stížnost, která směřovala proti rozsudkům krajského soudu, vrchního soudu a nejvyššího soudu. Krajský soud ho pro zločin dotačního podvodu dle § 212 odst. 1 a odst. 6 písm. a) trestního zákoníku odsoudil k pětiletému trestu odnětí svobody ve věznici s dozorem, pětiletému zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce člena statutárního orgánu či statutárního zástupce v v obchodních společnostech a družstvech, peněžitý trest ve výši 1 milion korun s případným náhradním trestem odnětí svobody v trvání pěti měsíců.

Odvolací soud nejen že odsuzující rozsudek potvrdil, ale i rozhodl, že trestný čin byl dílem dokonaný a dílem nedokonaný ve stadiu pokusu dle §21trestního zákoníku a zvýšil trest na 6 let odnětí svobody ve věznici s ostrahou, zákaz činnosti na 8 let a celkové pokutě 5 milionů korun s případným náhradním trestem odnětí svobody v trvání dvou let.

Nejvyšší soud dovolání odmítl pro jeho zjevnou neopodstatněnost.

Stěžovatel se ústavní stížností domáhal zhojení porušení jeho práva na spravedlivý proces, zakotveného v článku 6 Úmluvy a článku 10 Ústavy ČR, práva na účinné ochranné prostředky, zakotveného v článku 2 dodatkového protokolu č. 7 Úmluvy (právo na odvolání v trestních věcech) a článku 13 (právo na účinné opravné prostředky) Úmluvy a nezákonným postupem orgánů veřejné moci bylo porušeno stěžovatelovo právo na stíhání a zbavení svobody jen ze zákonných důvodů, zakotvené v článku 8 odstavec 2 Listiny a právo na nestranný soud, zakotvené v článku 36 odstavec 1 Listiny. Stěžovatel namítal neobjektivní hodnocení důkazů, nezohlednění jím navrhovaných důkazů, porušení zásady in dubio pro reo (v pochybnostech ve prospěch obviněného) a použití trestního zákoníku z roku 2009, které bylo pro něj nepříznivé.

Odůvodnění odmítnutí stížnosti bylo nadstandardně rozsáhlé a podrobné, navíc s četnými odkazy na judikaturu ESLP. Ústavní soud se vyjádřil k dílčím právům na spravedlivý proces jednotlivě a ke každému napsal argumenty, proč dané právo nebylo porušeno. Zvláštní pozornost věnoval důkazům. Ústavní soud rozhodl, že se obecné soud s dokazováním ve věci vypořádali logicky, systematické a značně pečliví i přes to, že spis má 44 svazků o 10.973 listech a právě důkazy tvoří jeho podstatnou část. Poukázal i na rozsah rozsudků jednotlivých obecných soudů – odůvodnění krajského soudu mělo 145 stran.

Ústavní soud dále zkoumal, zda byly naplněny znaky skutkové podstaty trestného činu (objekt, objektivní stránka, subjekt, subjektivní stránka)

Tvrzení, že byla použita právní úprava nového trestního zákoníku, která je pro stěžovatele méně příznivá, Ústavní soud vyvrátil s tím, že horní hranice trestní odpovědnosti byla dle nové úpravy snížena na 5-10 (v trestním zákoně č.140/1961 byla 5-12 let).

Ústavní soud došel k závěru, že nebylo porušeno žádné z ústavních práv stěžovatele, a proto ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Celé znění na

http://www.usoud.cz/fileadmin/user_upload/Tiskova_mluvci/Publikovane_nalezy/II._US_3430_13_Wolf.pdf