Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele E.S. proti usnesení Krajského soudu v Brně, kterým bylo změněno usnesení Okresního soudu v Hodoníně (jímž bylo rozhodnuto, že znalci PhDr. E. S., (stěžovateli), se za podaný znalecký posudek přiznává odměna a náhrada hotových výdajů v celkové výši 20.102 Kč, proti tomuto usnesení podal v zákonné lhůtě odvolání otec nezletilé), tak že stěžovateli byla za podaný znalecký posudek přiznána odměna pouze ve výši 11.150 Kč a náhrada hotových výdajů ve výši 152 Kč, celkem 11.302 Kč.

Stěžovatel tvrdí, že postupem Krajského soudu v Brně a částečně i Okresního soudu v Hodoníně bylo zasaženo do jeho základních práv. Pokud jde o krajský soud, stalo se tak jeho usnesením, které bylo stěžovateli doručeno dne 6. února 2014, aniž byl stěžovatel vyzván, aby se k odvolání otce předtím než účastník řízení rozhodne, vyjádřil. Tím, že stěžovateli bylo znemožněno, aby se vyjádřil k otcovu odvolání, tím spíše, že toto odvolání bylo pouze velice obecné a málo určité, byla dotčena výše uvedená práva stěžovatele, zakotvená v hlavě páté Listiny. Stěžovatel byl konfrontován s pro něho negativním důsledkem odvolání otce až doručením napadeného usnesení krajského soudu. Proti tomuto usnesení však neměl k dispozici žádný opravný či mimořádný opravný prostředek.

V nálezu ze dne 10. 1. 2013 sp. zn. II. ÚS 3367/12 (N 11/68 SbNU 169) Ústavní soud vyslovil, že ačkoliv znalci, podobně jako zapisovatelé či tlumočníci, sice nejsou ani účastníky řízení, ani vedlejšími účastníky řízení, nýbrž "pouze" osobami zúčastněnými na řízení, nelze přehlížet či dokonce upírat ta práva, jimiž jsou tyto subjekty civilního procesu nadány. Disponuje-li pak znalec právem na podání odvolání proti rozhodnutí o znalečném, musí být vybaven stejnými procesními právy, jaká zákon přiznává účastníkům, aby nebyl v odvolacím řízení oproti účastníkům znevýhodněn (čl. 96 odst. 1 Ústavy, čl. 37 odst. 3 Listiny).

Právo na znalečné je subjektivním právem znalce na odměnu za provedenou práci, rozhodování o němž je zákonnou úpravou svěřeno orgánu veřejné moci - obecnému soudu. Proti usnesení soudu prvního stupně o znalečném je přípustné odvolání (§ 202 občanského soudního řádu a contrario). Jelikož je rozhodování o zákonném právu znalce svěřeno soudu, musí mít znalec možnost svůj nárok na znalečné hájit, vyjádřit se k němu, neboť jde, řečeno slovy Listiny základních práv a svobod (čl. 38 odst. 2), o "jeho věc", tedy o záležitost, která se ho bezprostředně dotýká, přičemž o této věci rozhoduje soud, který může do práva na znalečné často i citelně zasáhnout, což se pak může negativně projevit na samotné realizaci nároku na znalečné. Je tudíž namístě přiznat též znalci právo na odvolání proti rozhodnutí soudu prvého stupně o znalečném, neboť jinak by šlo o porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Disponuje-li pak znalec právem na podání odvolání proti takovému rozhodnutí, musí být vybaven stejnými procesními právy, jaká zákon přiznává účastníkům, aby nebyl v odvolacím řízení oproti účastníkům znevýhodněn (čl. 96 odst. 1 Ústavy a čl. 37 odst. 3 Listiny). Jestliže odvolací soud znalce nevyzval, aby se vyjádřil k podanému odvolání proti rozhodnutí o přiznání znalečného, odepřel mu tak možnost zpochybnit argumenty odvolatele a hájit svůj nárok na znalečné. Tím odvolací soud porušil právo znalce na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i jeho právo na to, aby se ve své věci mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům, zaručené v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Na základě výše uvedených skutečností Ústavní soud stížnosti vyhověl a napadené usnesení Krajského soudu v Brně zrušil.

Celé znění: http://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=87934&pos=2&cnt=2&typ=result