Alexej Anatoljevič Navalnyj je ruský právník, blogger a aktivista, ale především jeden z nejvýraznějších kritiků prezidenta Vladimíra Putina. Známý je tím, že se podílí na organizování demonstrací a píše články do ruských periodik. Vůči stávající vládnoucí garnituře je otevřeně kritický a netají se svým nízkým míněním o jejích kvalitách. V roce 2011 dokonce v rozhlasovém vysílání řekl, že vládnoucí strana Jednotné Rusko je stranou „podvodníků a zlodějů“. Několik měsíců poté začal být vyšetřován policií. Dle Navalného se jednalo o pomstu za jeho zvyšující se popularitu. V prosinci 2011 se Navalnyj účastnil protestů v Moskvě, které reagovaly na výsledky ruských parlamentních voleb. Při jednom z těchto protestů byl zatčen spolu s Iljou Jašinem a odsouzen k 15 dnům vězení za neuposlechnutí výzvy veřejného činitele k rozpuštění demonstrace. Po propuštění z vězení se o něm v západních médiích začalo mluvit jako o „možná jediné výrazné opoziční osobnosti, která se za posledních pět let v Rusku objevila“. Krátce na to sám Navalnyj v rozhovoru pro agenturu Reuters uvedl, že Putinův politický systém je zkorumpovaný a oslabený a není vyloučeno, že by v Rusku mohlo dojít k revoluci ve stylu Arabského jara. Otevřeně veřejnost vyzval, aby v následujících prezidentských volbách nevolila Vladimíra Putina a poté, co byl Putin zvolen, zorganizoval Navalnyj protestní pochod. Po této demonstraci byl opět zadržen a uvězněn na 15 dní. Amnesty International ho v souvislosti s touto kauzou označila za „vězně svědomí“. V roce 2012 jej The Wall Street Journal nazval mužem, kterého se Vladimir Putin bojí nejvíc. Byl jediným Rusem, který se dostal v roce 2012 do seznamu sta nejvýznamnějších lidí dle týdeníku Time.
Dne 17. července 2013 se Navalnyj zaregistroval jako kandidát na starostu Moskvy a následujícího dne byl zatčen a posléze odsouzen na pět let nepodmíněně. Trest byl později změněn na trest podmíněný, nicméně Navalného to diskvalifikuje od jakékoli možnosti ucházet se o veřejnou funkci.
Ilja Jašin je ruský aktivista, blogger a jeden z lídrů Republikánské strany Ruska – Strany národní svobody. Od mládí se etabloval jako prodemokratický aktivista a účastnil se protestních shromáždění v Rusku a Bělorusku. V obou zemích byl za tyto aktivity vězněn. Dohromady s Alexejem Navalným byl zatčen 5. prosince 2011 za neuposlechnutí policie při demonstraci proti volbám do ruského palamanetu. V prosinci 2014 spolu s Navalným vyhrál spor s Ruskem u Evropského soudu pro lidská práva. Oba podavatelé tvrdili, že byla porušena jejich práva na svobodu shromažd´ování a svobodu projevu. Tvrdili, že slyšení před domácími soudy nesplňovalo požadavky spravedlivého procesu. Rusko tak podle nich porušilo články 11, 6, 5, 3, 13 Evropské úmluvy o lidských právech.
Rozbor případu a řízení před Evropským soudem pro lidská práva
Dne 4. prosince 2011 se konaly všeobecné volby do Státní dumy. Následujícího dne se konala protestní akce proti výsledkům voleb. Demonstrace byla řádně schválena starostou Moskvy. Akce se zúčastnilo mezi 5 až 10 tisíci lidí. Navalnyj během demonstrace přednesl projev, ve kterém volal po nových a spravedlivých volbách a nazval vítěze voleb, Stranu pro jednotné Rusko, stranou „podvodníků a zlodějů“. Po skončení demonstrace Navalnyj tvrdil, že spolu s ostatními lidmi pokojně pokračovali ulicí ke stanici metra Kuznětskij most, kde si Navalnyj nechal zaparkované auto. Drželi se na chodníku, aby silnice zůstala volná pro průjezd vozidel. Podle prohlášení protistarny prý demonstranti pochodovali po ulici Mjasnitskaja až na náměstí Lubjanskaja a potom ke kanceláři Ústřední volební komise. Během pochodu prý blokovali provoz na ulici a vykřikovali hesla jako „To je naše město!“ a „Pryč s policejním státem!“. Ignorovali výzvy policie, která jim zablokovala cestu, a navíc si průchod přes kordon policistů násilně prosadili. Policie prý musela zakročit, aby nastolila veřejný pořádek. Dle podavatelů byli demonstranti naopak náhle obstoupeni policií a bez jakéhokoli upozornění nebo opakované výzvy začala policie se zatýkáním. Podle Navalného nikdo z přítomných nekladl odpor. Navalnyj a Jašin byli zadrženi kolem 8.45 večer a odvedeni do policejního autobusu. Kolem 9.40 téhož večera byli dopraveni na policejní stanici. V 11.40 byli oba zadržení podrobeni osobní prohlídce a jejich věci byly zabaveny. Oba zadržení neměli k zabaveným předmětům přístup, ačkoliv předměty nebyly připojeny ke složce případu. Oba se také domáhali, aby byli přítomni právní zástupci, kteří mezitím dorazili na stanici, a aby jim bylo povoleno s nimi promluvit. Tento požadavek byl odmítnut. Oba zadržení proti tomuto postupu podali na stanici protest, ve kterém tvrdili, že při zatčení a zadržení byla porušena jejich práva. Kolem 12.45 dne 6. prosince byli oba zadržení převezeni na jinou policejní stanici. I zde jim byla zamítnuta žádost, aby se mohli setkat se svými právními zástupci a aby si mohli zatelefonovat. Ve 2.30 ráno byli znovu převezeni na další policejní stanici, kde byl s nimi sepsán protokol. Byli obviněni z přestupku za to, že se odmítli podrobit příkazu policie. Obvinění bylo založeno na prohlášení dvou policejních příslušníků, kteří tvrdili, že nařídili Navalnému s Jašinem, aby je následovali do policejního autobusu pro podání vysvětlení ohledně přestupku, což prý oba obvinění odmítli, a oba policisty odstrčili. I na této policejní stanici bylo oběma upřeno právo, aby mluvili se svými právními zástupci a aby zatelefonovali rodině. Navalnyj byl následně propuštěn 6. prosince ve tři hodiny odpoledne, Jašin v deset hodin dopoledne téhož dne.
Navalnyj i Jašin tvrdili, že podmínky vazby a pobyt v cele na policejní stanici byly nehumánní a ponižující. Oba byli totiž umístěni do cely o rozměrech asi 6 metrů čtverečních a cela byla kromě dvou lavic bez jakéhokoli dalšího zařízení, nebyla řádně osvětlena a neměla ventilaci. Nenacházela se tam toaleta ani umyvadlo, zadrženým nebyla poskytnuta přikrývka. Ani jeden z nich nedostal jídlo ani vodu až do 6. prosince, kdy jim bylo povoleno, aby obdrželi balíček s krekry a pitnou vodou od svých rodin. Žádné jiné jídlo jim povoleno nebylo. Protistrana popírala námitky nehumánního prostředí cely a pouze připustila, že jídlo zadrženým nebylo poskytnuto, protože na žádné ze stanic nestrávili oba zadržení dost dlouho na to, aby jim nějaké muselo být podáno. Jídlo jim bylo nabídnuto až na poslední stanici, ale oba zadržení ho odmítli.
Dne 6. prosince 2011 byli Navalnyj s Jašinem předvedeni před smírčího soudce, aby si mohli prostudovat obvinění. Jašin i Navalnyj se setkali s právními zástupci poprvé krátce před jednáním. Jašin vznesl námitku ohledně soudkyně na základě tvrzení, že stejná soudkyně ho již dříve uznala vinným ze správního přestupku a odsoudila k pěti dnům správního vězení (administarative detention). Jašin po propuštění z výkonu tohoto trestu na svém blogu publikoval proti soudkyni články. Soudkyně námitky zamítla. Jašin požadoval povolení, aby bylo vyslechnuto pět svědků včetně dvou policistů, kteří sepsali protokol o zadržení, policisty, který měl službu na poslední policejní stanici, spoluaktivisty a Navalného. Žádosti bylo vyhověno pouze v případě policistů, kteří sepsali protokol a spoluaktivisty. Jašin znovu vznesl námitky proti nezákonnému zadržení, špatným podmínkám v cele a proti dalším aktům úředních osob. Námitky nebyly prošetřeny.
Jašin vypovídal, že byl zadržen bez jakékoli výzvy nebo důvodu. Jeho svědeckou výpověd´ potvrdil spoluaktivista, naopak jí rozporovali oba policisté. Smírčí soudkyně shledala Jašina vinným z toho, že se nepodřídil příkazům policie. Svoji argumentaci založila na výpovědi obou policistů a naopak nepřipustila jako hodnověrnou výpověd´, kterou podal druhý podavatel a spoluaktivista s ohledem na to, že byly v rozporu s výpovědí a listinami policie.
Navalného případ byl projednáván následně po Jašinově. V čase mezi oběma jednáními měl právní zástupce Navalného možnost se krátce seznámit se spisem a setkat se poprvé s Navalným.
Na začátku jednání Navalnyj požadoval, aby v souladu s právními předpisy byl případ předán soudu v místě jeho bydliště a aby byl případ odročen, aby měl dostatek času si připravit obhajobu, aby byly zveřejněny záznamy z výslechů a aby mu byly poskytnuty kopie stížností, které podal na policejních stanicích a aby bylo předvoláno pět očitých svědků, včetně druhého navrhovalatele a aby byli vyslechnuti. Soudkyně kromě výslechu dvou svědků veškeré žádosti odmítla. Navalnyj dále požadoval, aby byly připuštěny jako důkaz dvě policejní video nahrávky zaznamenávající průběh zadržení. Soudkyně žádosti odmítla s tím, že soud nemá prostředky, jak by tyto nahrávky přehrál a že by bylo neakceptovatelné použít prostředky poskytnuté obhajobou. Tyto žádosti navíc nebyly připojeny ke spisu, neboť prý byly vzneseny ve špatné fázi celého procesu. Soudkyně odmítla i další stížnosti týkající se nemožnosti kontaktovat právního zástupce, odmítnutí poskytnout právem přiznaný telefonní hovor po zadržení, domnělého nezákonného zadržení během prvních šesti hodin po zadržení, zabavení osobních věcí během prohlídky a nehumánních a ponižujících podmínek během převozu a zadržení na poslední policejní stanici.
Ten samý den soudkyně rozhodla o vině Navalného z neuposlechnutí příkazů policie. Stejně jako v Jašinově případě založila své zjištění na výpovědi policistů, kteří sepsali protokol. Výpovědi ostatních svědků nebyly připuštěny na základě toho, že odporovaly výpovědím a protokolům policie. Navalnyj byl odsouzen k 15 dnům správního vězení.
Dne 6. prosince podali Navalnyj i Jašin ve věci odvolání na základě toho, že zadržení a odsouzení bylo protiprávní a porušilo Evropskou úmluvu o lidských právech. Stěžovali si navíc na postup, jakým se věc projednávala u první instance, obzvláště na nepřipuštění důkazů video nahrávek a nepovolání požadovaných svědků. Bylo napadnuto i odůvodnění, proč nebyly připuštěny výpovědi navrhovatelů a svědků obhajoby.
Dne 7. prosince Obvodní soud Tverskoj (Tverskoy district Court) v Moskvě prověřil obě odvolání v oddělených jednáních. V obou případech soud zamítl stížnosti ohledně nepřipuštění svědků a povolení připuštění důkazů navrhovaných navrhovateli. Tento soud zamítl odvolání obou navrhovatelů a potvrdil rozhodnutí první instance. Své argumenty opřel o stejné jako první instance.
Řízení před Evropským soudem pro lidská práva
Evropský soud pro lidská práva se zabýval tím, zda bylo porušeno právo svobodného vyjadřování a svobodného shromažďování, jak jsou definovány v článku 10 a 11 EÚLP. Během tohoto zkoumání soud došel k závěru, že zásah do práva na svobodu pokojného shromažďování nemusí mít nutně podobu přímého zákazu, ale může se skládat z rozličných jiných opatření prováděných příslušnými orgány. Vzhledem k tomu, že oba navrhovatelé byli sankcionováni za účast na schválené demonstraci, soud zvažoval, zda zde bylo přímé a jasné spojení s výkonem svobody shromažďování a opatření, která proti nim byla vedena. Právo na svobodné shromažďování je jedno z fundamentálních práv demokratické společnosti a zároveň jedním z jejích základů. Jakékoli výjimky z tohoto práva musí být vykládány úzce a musí mít legitimní cíl a naléhavý sociální zájem a obzvláště musí být proporcionální vzhledem k zamýšlenému výsledku. Vzhledem k tomu, že pochodu se účastnilo větší množství lidí, at´ již šli po chodníku nebo po ulic, nebylo tedy nerozumné, že příslušné autority chápali dav jako spontánní pochod.
Přestože svolání shromáždění předchází notifikační povinnost a přestože shromáždění samo o sobě v sobě nese případné komplikace ve formě blokování dopravy, není to důvodem pro to, aby příslušné orgány tato shromáždění nepovolovala, ale naopak aby proti pokojným shromážděním vyvinula určitou dávku tolerance. Vzhledem k tomu, že v tomto případě se jednalo o pokojný pochod, který trval zhruba patnáct minut, a vzhledem k počtu účastníků tohoto pochodu zásah policie na základě argumentů, které byly představeny, nebyl oprávněný. Soudy se následně nepokusily ověřit míru rizika, kterou demonstranti představovali s o hledem na to, zda bylo nutné je zastavit. Nebyl prokázán ani naléhavý sociální zájem. Zásah policie tak byl neproporční a nebyl nutný pro zachování veřejného pořádku.
Soud dále konstatoval, že pokud měla policie za to, že oba navrhovatelé spáchali správní delikt, měla s nimi podle platných a účinných ustanovení sepsat protokol o spáchání správního deliktu. Dle právní úpravy totiž navrhovatelé mohli být eskortováni na policejní stanici pouze, pokud protokol nemohl být sepsán na místě samém. Z tohoto důvodu došel soud k závěru, že zde nebyl naléhavý právní zájem k tomu, aby oba navrhovatelé byli převezeni na policejní stanici a že tudíž bylo toto opatření neproporční. Následná sankce 15 dnů správního vězení tedy neodpovídala závažnosti případu a byla vzhledem k okolnostem nepřiměřená. Domácí soudy neposoudily legitimovaný zájem navrhovatelů vzhledem ke škodě, kterou tyto zájmy mohly přizpůsobit. Soud dovodil, že bezpochyby tato opatření měla za cíl odradit další podporovatele opozice od podobných akcí, což bylo znásobeno i tím, že v tomto případě se jednalo o dvě známé osobnosti, jejichž zadržení přitáhne zájem médií. Je tedy nepochybné, že došlo k porušení článku 11.
Soud se zabýval i otázkou, zda byl porušen článek 6 zaručující právo na spravedlivý proces a došel k závěru, že ruské soudy založily rozsudek pouze na verzi podané policií a odmítly přijmout další důkazy jako video nahrávky, nebo ostatní svědky. Jedinými svědky v případu byli policisté, kteří také hráli podstatnou roli ve všech napadaných událostech. Soudy tak nevyčerpaly všechny možnosti, aby si ověřily proklamovaná tvrzení, což je v ostrém rozporu se zásadou trestního práva, obzvláště principem in dubio pro reo. Tím došlo k porušení článku 6. Soud také došel k závěru, že došlo i k porušení článku 5, který zaručuje právo na svobodu a vymezuje limity zatčení a vzetí do vazby. V daném případu a za daných okolností se převoz obou dotčených osob nejevilo jako nutné. Navíc dané osoby byly převezeny celkem třikrát a až teprve na poslední stanici byl s nimi sepsán protokol. Držení zatčených osob po sepsání protokolu až do slyšení před smírčím soudcem se též jevilo jako neodůvodněné. Na základě těchto argumentů soud shledal, že zatčení a držení na policejní stanici bylo nezákonné a svévolné. Soud prohlásil, že došlo i k závažnému porušení článku 13, který stanovuje právo na účinný opravný prostředek. Soud shledal, že opravné prostředky, kterých se Navalnému a Jašinovi dostalo, nesplnily podmínky efektivního účinného prostředku a neposkytli podavatelům adekvátní a dostatečnou nápravu. Držení obou zatčených v cele bez jídla a pití splnilo podmínky pro porušení článku 3 zahrnujícího zákaz mučení, nebo nehumánního nebo ponižujícího jednání, či trestu.
Soud tedy nakonec prohlásil, že došlo k porušení článků 11, 6, 5, 13, 3 EÚLP a že stát musí každému z navrhovatelům zaplatit 26 000 EUR a Navalnému ještě navíc 2500 EUR jako náhradu za způsobenou újmu.
Zdroje
1.Amnesty Calls Navalny, Udaltsov 'Prisoners of Conscience' [online]. 18 May 2012, [cit. 2015-04-01]. http://www.rferl.org/content/amnesty-navalny-udaltsov-prisoners-of-conscience/24584838.html
2. https://en.wikipedia.org/wiki/Alexei_Navalny
3. https://en.wikipedia.org/wiki/Ilya_Yashin
4.http://hudoc.echr.coe.int/sites/eng/Pages/search.aspx#{"fulltext":["navalnyy"],"documentcollectionid2":["GRANDCHAMBER","CHAMBER"],"itemid":["001-148286"]}