Nejvyšší správní soud rozhodl v právní věci navrhovatelů … proti odpůrci Zastupitelstva města Brna proti usnesení přijatému zastupitelstvem města Brna o vyhlášení místního referenda a současně o námitce podjatosti soudců R. M. a J. B. vznesené navrhovateli v řízení o kasační stížnosti.
Ve vztahu k soudci R. M. navrhovatelé upozorňují, že je spoluvlastníkem nemovitostí dotčených výstavbou nového nádraží v Brně; v předchozích správních řízeních s přesunem nádraží souvisejících vystupoval R. M. jako účastník řízení. Soudce R. M. se k námitce vyjádřil tak, že nemá žádný vztah k věci, účastníkům ani jejich zástupcům. Je však pravda, že v minulosti byl jako spoluvlastník nemovitostí v katastrálním území Židenice v obci Brno účastníkem územního řízení, jehož předmětem je umístění souboru staveb označených jako "Přestavba železničního uzlu Brno"; v navazujícím soudním řízení měl postavení osoby zúčastněné na řízení.
Jakkoliv tedy Nejvyšší správní soud akceptuje tvrzení soudce R. M., že se subjektivně necítí podjatý, akcentuje objektivní pohled a konstatuje, že nelze vyloučit pochybnost o jeho nepodjatosti. Důvodem pro vyloučení soudce pro podjatost je totiž garance spravedlivého procesu, jehož základním předpokladem je nezávislost a nestrannost, a nelze proto připustit, aby soudce rozhodoval v případech, kdy by jeho osobní vztah k předmětu řízení (zde vlastnické právo k pozemkům dotčeným přesunem železničního nádraží) mohl vyvolávat pochyby, byť se třeba tyto pochyby ve skutečnosti míjejí s realitou. Nejvyšší správní soud rozhodl výrokem I. tohoto usnesení o vyloučení soudce R. M. z projednávání a rozhodování věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. Ars 1/2015.
Ve vztahu k soudci J. B. uplatňují navrhovatelé námitku podjatosti z důvodu jeho vztahu k zástupci navrhovatelů, advokátovi Z. K. Ten "veřejně a opakovaně kritizoval protiústavní činnost soudce J. B., který ač soudce vykonával funkci prvního náměstka ministra spravedlnosti, tedy funkci ve veřejné správě, byť mu to čl. 82 odst. Ústavy zakazoval-toto ustanovení bylo účinné již od 1. 1. 1993. Rovněž právní zástupce žalobců veřejně a opakovaně kritizoval jako projev neslučitelnosti funkcí a střetu zájmů, když ministr spravedlnosti.
K tomu Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že soudce s ohledem na své postavení a záruky své nezávislosti musí unést někdy i tvrdou kritiku svého rozhodování ze strany účastníků a jejich zástupců. Tím se liší od běžných občanů, od kterých se takováto tolerance zdaleka nežádá. Proto pouhá okolnost, že soudce byl opakovaně stranou řízení za svou soudcovskou či nesoudcovskou činnost tvrdě kritizován, nemůže mít vliv na soudcovu nepodjatost. Jak ostatně uvedl Ústavní soud, "soudce jako reprezentant veřejné moci může být (a často také je) objektem i neoprávněné kritiky ve sdělovacích prostředcích; současně je však třeba přepokládat a požadovat vyšší stupeň tolerance a nadhledu, než tomu je u jednotlivých občanů. Je třeba přihlédnout i k tomu, že princip nezávislého, nestranného a spravedlivého rozhodování je vůbec zásadním principem fungování soudní moci a je zákonnou, resp. ústavní, jakož i morální povinností soudců tento princip dodržovat." Kritika soudce ze strany advokáta tedy sama o sobě nikdy nemůže založit dostatečně intenzivní negativní vztah k advokátovi jako zástupci účastníků [nález ze dne 3. 7. 2001 sp. zn. II. ÚS 105/01 (N 98/23 SbNU 11)]. Proto o námitce podjatosti soudce Baxy rozhodl Nejvyšší správní soud výrokem II. tak, že jej z projednávání a rozhodování věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. Ars 1/2015 nevyloučil.