Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele D.T.H. proti usnesení Krajského soud v Českých Budějovicích.Dne 18. 6. 2014 rozhodl Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením tak, že se stěžovatel propouští z vazby na svobodu za současného přijetí písemného slibu jako náhrady vazebních důvodů, dohledu probačního úředníka a uložení omezení spočívajícího v zákazu vycestování do zahraničí. Toto usnesení nenabylo právní moci, neboť bylo napadeno stížností podanou dne 24. 6. 2014 státní zástupkyní krajského státního zastupitelství. Krajský soud v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře, v neveřejném zasedání konaném dne 15. 7. 2014 projednal stížnost státní zástupkyně a rozhodl tak, že se žádost obviněného o propuštění z vazby na svobodu zamítá, písemný slib obviněného se nepřijímá a dohled probačního úředníka nad obviněným se nestanoví.

Stěžovatel v ústavní stížnosti napadá jak procesní postup orgánů činných v trestním řízení, tak i poslední rozhodnutí krajského soudu o vazbě. Z usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 7. 2014 podle stěžovatele jednoznačně vyplývá, že soud rozhodoval pouze o stížnosti státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích podané proti usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 6. 2014. Soud se při svém rozhodování nezaobíral opakovaně vytýkanou nezákonností postupu Okresního soudu v Českých Budějovicích, kterou stěžovatel spatřuje zejména v tom, že Okresní soud v Českých Budějovicích ve věci nepostupoval v souladu s trestním řádem, podle nějž je povinen vyřizovat vazební věci přednostně. Okresní soud v Českých Budějovicích nevyhotovil v písemné formě usnesení o ponechání obviněného ve vazbě po dobu delší než čtyři měsíce. Důsledkem tohoto nesprávného postupu je situace, kdy i přesto, že došlo k překročení tříměsíční lhůty, ve které podle ustanovení § 72 odst. 1 trestního řádu musí být rozhodnuto o ponechání obviněného ve vazbě, anebo o jeho propuštění na svobodu, je stěžovatel ponechán i nadále ve vazbě.

Ústavní soud v citovaném nálezu konstatoval, že "prodlevy s doručením písemného vyhotovení usnesení o ponechání stěžovatele ve vazbě ze dne 14. 2. 2014 státní zástupkyni, v důsledku kterých došlo k pozdějšímu nabytí právní moci tohoto usnesení ve vztahu ke státní zástupkyni, nemohou mít vliv na posuzování dodržení tříměsíční lhůty o dalším rozhodování o vazbě vyplývající z ustanovení § 72 odst. 1 trestního řádu. Periodické rozhodování o dalším trvání vazby stanovené trestním řádem je totiž jedním z nástrojů, jehož nepochybným účelem je přispět ke zrychlení vazebního řízení. Za okamžik, který je rozhodující pro počátek běhu tříměsíční lhůty uvedené v § 72 odst. 1 trestního řádu, je proto v posuzované věci třeba považovat moment, kdy bylo rozhodnutí o vazbě vyhlášeno při veřejném zasedání soudu, jemuž byl obviněný přítomen (viz § 135 a § 137 odst. 1 tr. řádu). Jestliže by se tato lhůta počítala až od doby, kdy takové rozhodnutí bylo v písemném vyhotovení se značným časovým odstupem doručeno státnímu zástupci, jež se veřejného zasedání neúčastnil, mohlo by to vést k umělému a nepřípustnému, třeba i několikaměsíčnímu prodlužování intervalu mezi přezkoumáváním podmínek dalšího trvání vazby, přičemž by se tím i otevíral prostor pro případné spekulativní zneužívání takového postupu ze strany orgánů činných v trestním řízení. Ústavní soud souhlasí se stěžovatelem v tom, že organizační problémy na straně státní moci, v tomto případě problémy s doručením usnesení soudu státnímu zástupci, nemohou jít k tíži obviněného.

V dané věci je rovněž zřejmé, že všechny relevantní orgány činné v trestním řízení v předmětné věci zcela ignorovaly námitku stěžovatele stran překročení zákonné tříměsíční lhůty k rozhodnutí o dalším trvání vazby. Krajský soud v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře, se sice v napadeném usnesení k otázce zachování lhůty pro další rozhodování o vazbě důrazně vymezil vůči průtahům způsobeným u Okresního soudu v Českých Budějovicích, avšak tyto průtahy se ve výsledku řízení před ním žádným způsobem neprojevily.

Lze tedy shrnout, že v průběhu trestního řízení vedeného proti stěžovateli se orgány činné v trestním řízení dopustily závažných chyb v souvislosti s rozhodováním o vazbě. Státní zástupkyně nepodala soudci návrh na vydání rozhodnutí o dalším trvání vazby, jak jí přikazuje ustanovení § 72 odst. 2 trestního řádu, a v důsledku toho soudce nerozhodl o tom, zda se stěžovatel ponechává ve vazbě v zákonné lhůtě tří měsíců od právní moci předchozího rozhodnutí o vazbě. Popsanými opomenutími tak došlo k nepřípustnému zásahu do stěžovatelova ústavně zaručeného práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a v důsledku toho též do stěžovatelova práva na osobní svobodu (čl. 8 odst. 2 a 5 Listiny). Ze shora uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnosti vyhověl a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích zrušil.

Celé znění: http://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=87482&pos=1&cnt=1&typ=result