Rozsudek ve věci Husay (Abu Zubaydah) proti Polsku ze dne 24.7.2014, číslo 7511/13
Palestinec bez státní příslušnosti, pan Zayn Al-Abidin Muhammad Husayn, známý také jako Abu Zubaydah, podal dne 28.1.2013 k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku stížnost na základě znění článku 34 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Stěžovatel namítal porušení článků 3, 5 a 8 Úmluvy v důsledku skutečnosti, že Polsko umožnilo CIA tajně a bez relevantního důvodu zadržet stěžovatele na svém území. Stěžovatel byl tak následně ze strany CIA podroben mučení, bylo s ním hrubě zacházeno jak po psychické, tak fyzické stránce a po celou dobu byl držen v izolaci s nemožností jakékoli formy komunikace s okolním světem včetně rodinných příslušníků.
Stěžovatel dále namítal porušení článků 3, 5 a prvního odstavce článku 6 Úmluvy v důsledku skutečnosti, že Polsko povolilo CIA převoz stěžovatele z polského území. Pro stěžovatele měl takový převoz za následek několik let mučení, nelidského zacházení. Byl americkými úřady svévolně držen na utajovaném místě, čímž byla popřena spravedlnost.
Podle stěžovatele byl zároveň ve spojení s články 3, 5 a 8 porušen i článek 13 Úmluvy. Takové porušení se samo o sobě vztahuje proti Polsku, které neprovedlo účinné vyšetření celého případu, čímž pochybilo a porušilo tak vážně Úmluvu.
Po předložení věci čtvrté sekci soudního dvora rozhodl předseda o jejím přednostním projednání a zároveň rozhodl, že bude věc projednávána současně se stížností Al Nashiri proti Polsku, číslo 28761/11.
ESLP následně prohlásil stížnost za přípustnou a rozhodl, že Polsko jako odpovědný stát porušilo článek 38 Úmluvy. Vůči stěžovateli došlo k porušení článku 3, 5, 6, 8 a 13 Úmluvy následovně:
Porušení článku 3 v tom smyslu, že Polsko nedostatečně efektivně prověřilo stížnost navrhovatele na zásadní porušení Úmluvy v podobě mučení, nelidského zacházení a držení na neznámém místě. Polsko se spolupodílelo na programu CIA pro zvlášť nebezpečné vězně tím, že umožnilo americkým úřadům stěžovatele podrobit mučení a nelidskému zacházení na svém území a povolilo převoz stěžovatele ze svého území i přes reálně hrozící nebezpečí, že se stěžovatelem bude nakládáno v rozporu s článkem 3 Úmluvy.
Porušení článku 5 Úmluvy z důvodu držení stěžovatele na neznámém místě na území Polska a z důvodu, že Polsko umožnilo americkým úřadům převést stěžovatele ze svého výsostného území i přes reálně hrozící nebezpečí, že bude stěžovatel dále držen na neznámém místě;
Článek 8 Úmluvy byl porušen, když stěžovateli znemožnil jakoukoli formu kontaktu s rodinou či osobami blízkými.
Rozhodl o porušení článku 13 Úmluvy pro nedostatek účinných prostředků nápravy pro uplatnění stížnosti dle článků 3, 5 a 8 Úmluvy;
Článek 6 odstavec 1 byl porušen tím, že byl stěžovatel převezen z polského území i přes reálně hrozící nebezpečí, že dojde k porušení jeho základních práv a svobod.
V rámci odškodnění rozhodl, že
a) Polsko stěžovateli vyplatí do 3 měsíců od nabytí právní moci tohoto rozsudku na základě znění odstavce 2 článku 44 Úmluvy následující částky: i) Odškodnění 100.000 EUR spolu s DPH za psychickou újmu ii) Odškodnění 30.000 EUR spolu s DPH na pokrytí všech výdajů a nákladů spojených s řízením
b) Po v případě nedodržení lhůty pro zaplacení budou výše zmíněné částky navýšeny o úroky na základě aktuální kurzu Evropské centrální banky s přičtením 3 procentních bodů
V originále dostupné celé znění na http://hudoc.echr.coe.int/sites/eng/Pages/search.aspx#{"languageisocode":["ENG"],"article":["6"],"documentcollectionid2":["JUDGMENTS"],"itemid":["001-146047"]}