Rozsudek soudního dvora (velkého senátu) ze dne 27.5.2014 o předběžné otázce ve věci trestního řízení proti Zoranu Spasicovi (C-129/14 PPU)
Srbský státní příslušník Zoran Spasic spáchal v Itálii podvod jako člen organizované skupiny. Podvedeným byl německý státní příslušník Wolfgang Soller, když celkovou částku 40.000 EUR v malých bankovkách vyměnil za bankovky ve stejné celkové hodnotě, avšak za bankovky v nominální hodnotě 500 EUR, které se následně ukázaly jako falešné. Státní zastupitelství v Řezně (Staatsanwaltschaft Regensburg, Německo) vydalo v roce 2010 evropský zatýkací rozkaz.
Mezitím byl státním zastupitelstvím v Innsbrucku (Staatsanwaltschaft Innsbruck, Rakousko) v roce 2009 vydán na Zorana Spasice evropský zatýkací rozkaz za stejný trestný čin. Zoran Spasic byl půl roku na to zatčen v Maďarsku, předán rakouským orgánům a pravomocně odsouzen.
V roce 2012 byl Zoran Spasic řádným soudem v Miláně (Tribunale ordinario di Milano, Itálie) v nepřítomnosti za výše uvedený podvod proti Wolfgangu Sollerovi odsouzen k trestu odnětí svobody v délce jednoho roku a peněžitému trestu ve výši 800 EUR. Vzhledem k tomu, že Zoran Spasic byl v té době ve vazbě v Rakousku, muselo k doznání dojít písemně. Milánský soud výkon trestu v souladu s italskými právními předpisy odložil. V roce 2013 ale milánské státní zastupitelství odklad zrušilo a nařídilo uvěznění Zorana Spasice spolu s povinností zaplatit vyměřenou pokutu.
Státní zastupitelství v Řezně pak v roce 2013 vydalo vůči Zoranu Spasicovi rozšířený evropský zatýkací rozkaz, který byl doplněn i o výše uvedený podvod proti Wolfgangu Sollerovi.
Koncem roku 2013 byl Zoran Spasic předán rakouskými orgány do Německa, kde byl vzat do vazby.
Zoran Spasic se vůči rozhodnutí o vazbě v Německu odvolal k okresnímu soudu v Řezně (Amstsgericht in Regensburg) s tím, že nemůže být za stejný trestný čin pravomocně odsouzen v Německu i v Itálii. Okresní soud odvolání zamítl a věc postoupil Zemskému soudu v Řezně (Landesgericht in Regensburg). Zemský soud potvrdil zamítnutí odvolání a nespatřoval v tomto případě porušení zásady ne bis in idem (ne dvakrát v téže věci). Dalším krokem bylo podání opravného prostředku k Vrchnímu zemskému soudu v Norimberku (Oberlandesgericht in Nürnberg) a odkazoval na zaplacení pokuty uložené italským soudem v návaznosti na ustanovení článku 54 Úmluvy k provedení Schengenské dohody* nemůže omezit platnost článku 50 Listiny základních práv EU.** Vrchní zemský soud v Norimberku připustil, že judikatura ESD se k takové slučitelnosti nikdy nevyjádřila.
Z tohoto důvodu se Vrchní zemský soud v Norimberku rozhodl přerušit řízení a položit předběžnou otázku ESD. Otázky zněly následovně:
Otázka:
Je článek 54 Úmluvy k provedení Schengenské dohody slučitelný s článkem 50 Listiny základních práv EU tak, že sankce uložená jednou institucí, která je nebo byla vykonávána, vylučuje výkon sankce uložení institucí druhou v rámci zachování zásady ne bis in idem?
Odpověď:
Ano.
Výše zmíněné články jsou slučitelné. Článek 50 Listiny základních práv EU zaručuje zásadu zákazu dvojího trestu. Článek 54 Úmluvy k provedení Schengenské dohody dává pro použití takové zásady podmínku, aby uložený trest jedním ze dvou institucí, byl již vykonán nebo právě vykonáván.
Otázka:
Je podmínka zákazu dvojího trestu splněná i tehdy, když se jedná o částečný výkon sankce?
Odpověď:
Ne.
Zaplacení uložené pokuty není samo o sobě vykonáním sankce. Použití jednotného čísla v článku 34 Úmluvy k provedení Schengenské dohody se vykládá pro trest jako takový, bez ohledu na to, z kolika dílčích trestů je složen.
Celé znění na http://curia.europa.eu/juris/celex.jsf?celex=62014CJ0129&lang1=cs&lang2=DE&type=TXT&ancre=
* KAPITOLA 3 ZÁKAZ DVOJÍHO TRESTU Článek 54 Osoba, která byla pravomocně odsouzena jednou smluvní stranou, nesmí být pro tentýž čin stíhána druhou smluvní stranou za předpokladu, že v případě odsouzení již byla vykonána nebo je právě vykonávána sankce, nebo podle práva smluvní strany, ve které byl rozsudek vynesen, již nemůže být vykonána.
** Nikdo nesmí být stíhán nebo potrestán v trestním řízení za čin, za který již byl v Unii osvobozen nebo odsouzen konečným trestním rozsudkem dle zákona.