Nález Ústavního soudu ČR ze dne 9.6.2014, spisová značka IV. ÚS 787/13

Stěžovatelka – K.K. se ústavní stížností domáhala zrušení rozsudků Krajského soudu, vrchního soudu a Nejvyššího soudu ČR pro porušení práva na soudní ochranu ve smyslu článku 36 odstavce 1 Listiny.

U stěžovatelky došlo k náhlému domácímu porodu. Žena porodila v koupelně a otci dítěte oznámila, že se dítě nehýbe, že je mrtvé. Stěžovatelka dítě zabalila do ručníku, prostory koupelny uklidila a šla spát. Druhý den otec dítěte sdělil svým rodičům průběh a konec domácího porodu, kteří do bytu stěžovatelky zavolali záchrannou službu. Přivolaný lékař potvrdil smrt novorozeněte, konkrétnější čas smrti ale nebyl schopen určit. Ve věci byl vypracován znalecký posudek, ve kterém soudní znalec zjistil, že dítě po narození žilo a zemřelo až na následky intenzivního dušení.

Rozsudkem krajského soudu byla stěžovatelka uznána vinnou ze spáchání trestného činu vraždy novorozeného dítěte matkou. Vrchní soud následně překvalifikoval trestný čin na vraždu a stěžovatelce uložil výrazně vyšší, nepodmíněný trest a současně odvolání stěžovatelky zamítl. Následné dovolání stěžovatelky k Nejvyššímu soudu ČR bylo odmítnuto pro podání z jiného než zákonného důvodu.

Stěžovatelka namítala porušení práva na spravedlivý proces, a to konkrétně na porušení zákazu libovůle a neuplatnění zásady in dubio pro reo (v pochybnosti ve prospěch obžalovaného).

Ústavní soud stížnost přijal jako důvodnou a zjistil, že naplnění subjektivní stránky trestného činu (tedy zavinění ze strany pachatele, které vznikne úmyslně, či z nedbalosti) dovodil soudce nepřímo a že jedinou nepochybnou skutečností je, že dítě zemřelo krátce po porodu. Okolnosti, které k jeho smrti vedly, bez pochyby nelze určit. Ústavní soud prohlásil důkazy předložené znaleckým posudkem za nejednoznačné a způsob smrti novorozeněte za nejasný.

Dle názoru ústavního soudu obecné soudy tak na základě jednání stěžovatelky před, při a po porodu usoudily, že se jednalo o úmyslný trestný čin vraždy a nepřistoupily na jiná, ač logická a přípustná, vysvětlení. Ústavní soud neshledává závěr obecných soudů za náležitě zdůvodněný, protože obecné soudy rozhodly na základě nepřímých důkazů.

Ústavní soud poukázal na nutnost dodržování presumpce neviny, ze které plyne výše zmíněná zásada in dubio pro reo. Důkazy musí být tedy odrazem skutečných událostí a situací, aby byla vina dostatečně prokázána, což se v tomto případě nestalo.

Ústavní soud tedy stížnosti vyhověl a napadená rozhodnutí obecných soudů zrušil.

Celé znění na
http://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=84425&pos=231&cnt=23047&typ=result