Nález Ústavního soudu ČR ze dne 18.6.2014, spisová značka I. ÚS 2211/13

Stěžovatel – A. N. T. se podání ústavní stížnosti bránil proti rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne 16.4.2013, kterým bylo dle stěžovatele porušeno jeho právo na soudní a jinou právní ochranu dle článku 36 odstavce 1 a 2 Listiny ve spojení s porušením článku 1 a 33 Úmluvy o právním postavení uprchlíků.

Na stěžovatele byl vydán mezinárodní zatýkací rozkaz ze strany Ruské federace pro trestný čin podvodu dle právního řádu Ruské federace. Krajský soud rozhodl, že je takové vydání přípustné. Stěžovatel podal následně v druhé instanci stížnost, která byla zamítnuta. Následně byla podána stížnost ústavní, která byla jako zjevně neopodstatněná odmítnuta. Následně ve věci rozhodl ministr spravedlnosti, který vydání stěžovatele k trestnímu stíhání do Ruské federace potvrdil.

Stěžovatel proti rozhodnutí ministra spravedlnosti namítal neoprávněnost, protože byl v době jeho vydání žadatel o azyl na území ČR a o jeho žádosti nebylo v té době ještě pravomocně rozhodnuto. Ústavní soud rozhodl, že vydáním stěžovatele do Ruské federace ještě před rozhodnutím ve věci stále probíhajícího řízení o žádosti o azyl by bylo stěžovateli upřeno právo na spravedlivý proces, protože by byl zbaven možnosti domáhat se účinným způsobem a za stejných podmínek projednání jeho žádosti bez ohledu na to, zda by mu bylo v požadavku vyhověno, či nikoli.

Ústavní soud stěžovateli vyhověl a rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne 16.4.2013 zrušil.

Celé znění na
http://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=84461&pos=156&cnt=23047&typ=result