Tento proces je znám též jako Proces s Jazzovou sekcí, přičemž se jednalo, mimo jiné, o odplatu tehdejšího režimu za samizdatové vydání Hrabalova románu Obsluhoval jsem anglického krále.

Dne 18.10.1980 bylo na nátlak Ministerstva kultury ČSR představitelem Svazu hudebníků ČSR E. Jankovským sděleno, že ukončuje příslušnost Jazzové sekce ke Svazu hudebníků ČSR. Tímto však oproti očekávání nedošlo ke zrušení Jazzové sekce jako takové s ohledem na její samostatnou právní subjektivitu a na kroky, které výbor Jazzové sekce podnikal pro její zachování. Hlavní představitelé výboru Jazzové sekce, mezi které patřili její předseda Karel Srp, Vladimír Kouřil, Josef Skalník, ing. Čestmír Hunát a Tomáš Křivánek (spoluobžalovaný Miloš Drda byl tehdy ze zdravotních důvodů vyloučen k samostatnému projednání, stejně tak Vlastimil Drda) však přes uvedené rozhodnutí nadále pokračovali v činnosti, a to zejména v ediční a publikační činnosti.

V rámci této činnosti se Jazzové sekci podařilo v roce 1982 vydat samizdatově román Obsluhoval jsem anglického krále B. Hrabala v nákladu šesti tisíc kusů. Proto byla dne 22.10.1984 rozhodnutím Ministerstva vnitra ČSR rozpuštěna dobrovolná organizace hudebníků ČSR (Svaz hudebníků ČSR), čímž měla její část známá jako Jazzová sekce zaniknout. Oficiální moc potřebovala z politického problému vytvořit problém hospodářský, aby bylo možné aktivovat kroky trestního práva, k tomu bezmezně přispívala i tehdejší media, zejména Československá televize.

Dne 26.7.1985 bylo zahájeno trestní stíhání Karla Srpa pro trestný čin porušování povinnosti při nakládání s finančními a hmotnými prostředky. Dne 2.9.1985 následně proběhly domovní prohlídky u tří členů výboru Jazzové sekce včetně Karla Srpa a v jejích kancelářích, při kterých byla zabavena řada písemností, ale i fotografie, nahrávky, hudební nástroje nebo výtvarné exponáty. Dne 2.9.1986 pak byli Karel Srp, Vladimír Kouřil, Josef Skalník, ing. Čestmír Hunát a Tomáš Křivánek a Miloš Drda vzati do vazby. Prokuratura opětovně zamítala žádosti o propuštění z vazby, například s odůvodněním, že vyšetřování bylo již skončeno, je však třeba ve věci vynést meritorní rozhodnutí resp. tím, že při propuštění z vazby nelze vyloučit pokračování v trestné činnosti, neboť členská základna Jazzové sekce i nadále fakticky existuje. Karel Srp to komentoval následujícími slovy „Prokurátoři byli viditelným a nejspolehlivějším mocenským nástrojem vedení KSČ. Vytvářeli represe nutné k zachování zákonnosti komunistického režimu.“

Policie a prokuratura s napětím očekávala výsledek procesu, a pro případ, že by tresty nebyly dostatečné, připravovala další možná obvinění, na jejichž základě by bylo možné další stíhání a věznění členů výboru Jazzové sekce, zejména jejího předsedy Karla Srpa. Prokurátor ve svém závěrečném návrhu požadoval uložit Karlu Srpovi trest odnětí svobody v délce 3 – 4 roky.

Ve dnech 10.3. a 11.3.1987 se konalo ve věci hlavní líčení, při němž ovšem řada svědků odmítla vypovídat, přičemž z důvodu nedostatku řádného poučení těchto svědků v přípravném řízení pak nemohly být jejich případné výpovědi ani konstatovány. Na samotné hlavní líčení měly přístup pouze prověřené osoby dle seznamu. Dne 11.3.1987 pak Obvodní soud pro Prahu 4 vynesl rozsudek, kterým odsoudil Karla Srpa k trestu odnětí svobody v délce 16 měsíců za neoprávněné provozování výdělečného podnikání ve větším rozsahu, tedy neoprávněné podnikání. K nepodmíněnému trestu pak byl odsouzen rovněž Vladimír Kouřil, ostatní byli odsouzeni k podmíněným trestům. Současně byli Karel Srp, Vladimír Kouřil a Josef Skalník částečně obžaloby zproštěni ve věci trestného činu poškozování majetku v socialistickém vlastnictví. Soud současně zmínil i užitečnost práce Jazzové sekce a zdůraznil, že obžalovaní svou činností nesledovali vlastní obohacení.

Prokuratura ve svém odvolání proti rozsudku první instance zásadně nesouhlasila se závěry soudu, a to především se zprošťující částí rozsudku, jakož i s mírnými tresty, které soud uložil, když dle prokuratury nepřihlédl ke společenské nebezpečnosti jednání obžalovaných. V odvolání proto navrhla uznání viny a uložení trestů dle návrhu prokuratury obsaženém v závěrečné řeči. Odvolací soud však prvoinstanční rozsudek potvrdil.