Určení příslušnosti soudů v přípravném řízení
Dne 19.4.2016 Ústavní soud vyhlásil nález, kterým postavil na pevno pravidla určování příslušnosti soudů v přípravném řízení a jasně vyloučil protiústavní praxi krajských a vrchních státních zastupitelství vybírat si vhodný soud a soudce, který rozhodne o jejich návrzích k provedení úkonů v přípravném řízení (tj. zejména o návrzích na vazbu, odposlechy, domovní prohlídky atd.).
Ústavní soud zamítl návrh na zrušení § 15 odst. 3 věty druhé a odst. 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 23/1994 Sb., o jednacím řádu sztátního zastupitelství, zřízení poboček některých státních zastupitelství a podrobnostech o úkonech prováděných právními čekateli (dále jen „jednací řád“), a v souvislosti s tím posoudil napadená ustanovení z hlediska úpravy příslušnosti soudů v přípravném řízení. Dle Ústavního soudu je nutno zejména respektovat čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, dle kterého platí, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, přičemž příslušnost soudu i soudce stanoví zákon. Jestliže pak zákonodárce svěřil kompetenci k vymezení příslušnosti soudu i soudce výhradně zákonu, vyloučil tím sekundární úpravu (včetně jednacího řádu). Právní úprava činnosti státního zastupitelství pak v žádném případě nesmí bránit naplnění práva na zákonného soudce dle čl. 38 odst. 1 LZPS.
Příslušnost soudu k úkonům v přípravném řízení je upravena v čl. 26 odst. 1 trestního řádu, který stanoví, že k provádění úkonů v přípravném řízení je příslušný okresní soud, v jehož obvodě je činný státní zástupce, který podal příslušný návrh. Tato konstrukce činí příslušnost soudu v přípravném řízení závislou na tom, které státní zastupitelství v přípravném řízení vykonává dozor nad zachováním zákonnosti.
Z uvedeného nálezu vyplývá, že jestliže je určení soudu závislé na určení příslušnosti státního zastupitelství, pak nelze připustit to, aby určení příslušnosti státního zastupitelství, bylo v rozporu s čl. 38 odst. 1 LZPS. Ústavní soud při svém rozhodování dal přednost ústavně konformnímu výkladu právního předpisu před jeho derogací. Protože v tomto případě je takový výklad možný, návrh na zrušení napadených ustanovení jednacího řádu státních zastupitelství zamítl.
Napadenou právní úpravu lze totiž vykládat ústavně konformním způsobem a v souladu s čl. 38 odst. 1 LZPS pouze tak, že v případě, kdy návrhy podává státní zástupce krajského či vrchního státního zastupitelství, musí být místní příslušnost soudu určena dle § 18 odst. 1 trestního řádu, a tedy tak, že řízení koná soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán.
Důvodem pro tento výklad je povaha dříve uvedeného ustanovení § 26 trestního řádu, které upravuje příslušnost soudu k úkonům v přípravném řízení. Předmětné ustanovení je ústavně konformní v situaci, kdy návrh podá státní zástupce okresního státního zastupitelství, neboť v jeho obvodu se vyskytuje pouze jeden okresní soud, který bude příslušným k rozhodování ve věci. Není zde tak dán prostor státnímu zástupci pro výběr mezi soudy a s tím související manipulaci a zneužití. Jiná však bude situace, kdy o návrhu bude rozhodovat státní zástupce krajského či vrchního státního zastupitelství, neboť v tomto případě je státní zástupce činný v obvodě, který zahrnuje více okresních soudů. Dle Ústavního soudu by pak byl nepřípustný a v přímém rozporu s čl. 38 odst. 1 LZPS takový výklad tohoto ustanovení, dle kterého by byl dán státnímu zástupci prostor proto, aby zvolil, u kterého soudu návrh podá. Ústavní soud zdůraznil, že žádné procesní ustanovení nesmí být vykládáno tak, aby dávalo prostor pro libovůli orgánům veřejné moci, nechránilo předvídatelnost výkonu státní moci a zásadu právní jistoty. Jediným správným postupem státních zástupců krajských a vrchních státních zastupitelství je podat návrh v přípravném řízení k okresnímu soudu, v jehož obvodu byl resp. měl být trestný čin spáchán.
Podaný výklad Ústavního soudu má zásadní význam pro praxi krajských a vrchních státních zastupitelství, která měla doposud dle svého výkladu a praxe výběr soudu v přípravném řízení (v důsledku nesprávného výkladu § 24 trestního řádu a aplikace ustanovení jednacího řádu) v úplné diskreci. Nebylo výjimkou, že o návrzích rozhodoval soud nacházející se na opačné straně republiky než soud v místě, kde se skutek stal. Ve značném počtu případů postupovala krajská a vrchních státní zastupitelství ve světle nálezu Ústavního soudu protiústavně v rozporu se zásadou zákonného soudce. Nadto nelze opomenout skutečnost, že uvedený neoprávněný a protiústavní postup se vztahuje nejen na státní zástupce, kteří návrhy ke zjevně nepříslušným soudům podávali, ale zřejmě také na soudce činné v řízení, kteří tento protiústavní postup akceptovali. Obecné soudy jsou povinny vycházet při určení své místní příslušnosti ze zákona (dle čl. 95 Ústavy je soudce vázán zákonem) a postupovat s ústavně konformním výkladem. Nikoliv tedy dle jednacího řádu, který je se zákonem, resp. čl. 38 odst. 1 LZPS v rozporu.
Vzhledem k tomu, že nedošlo k zrušení předpisu a Ústavní soud zároveň poskytl ústavně konformní výklad předmětných ustanovení, působí tento výklad jednoznačně také zpětně. Všichni ti, kteří byli nezákonným postupem státních zastupitelství ve svých právech dotčeni, se tak nyní mohou dovolávat nápravy. Zejména mohou u příslušného soudu požadovat, aby byly veškeré důkazy, které byly použity se souhlasem de facto nepříslušného soudu shledány nepřípustnými v trestním řízení jako nezákonné důkazy. Dle vyjádření Nejvyššího soudu ČR k předmětnému řízení vyplývá, že v pohledu na určení příslušnosti soudu v přípravném řízení je s Ústavním soudem zajedno. Jelikož je zásada zákonného soudce chráněna i na evropské úrovni mohou se dotčené osoby, v případě, že by jejich nárokům nebylo vyhověno zdejším soudem, obrátit na Evropský soud pro lidská práva.
Ústavní soud závěrem uvádí, že učiněný výklad jsou státní zastupitelství s ohledem na ustanovení § 89 odst. 2 Ústavy (dle kterého jsou rozhodnutí Ústavního soudu závazná pro všechny orgány i osoby) povinna respektovat.
Lze přepokládat, že tímto nálezem Ústavního soudu dojde do budoucna k odstranění protiústavní praxe státních zastupitelství, která připouštěla účelové machinace s příslušností soudů, vybírání si vhodných soudců a zneužití veřejné moci, zároveň umožní osobám dotčeným na svých právech nesprávným procesním postupem státních zastupitelství a soudů domoci se odpovídající nápravy a odškodnění.
Zdroje:
Koudelka, Zdeněk. Ústavní soud zakázal manipulaci s příslušností soudů; 2.5.2016.
Nález Ústavního soudu, sp. zn. Pl. ÚS 4/14: http://www.usoud.cz/fileadmin/user_upload/Tiskova_mluvci/Publikovane_nalezy/2016/Pl._US_4_14_na_web.pdf