Právo na svobodu projevu dle článku 10 EÚLP a jeho limity
V říjnu 2003 byl ve švýcarském týdeníku publikován článek pod názvem Tragédie na mostě v Lusanne – verze zdivočelého řidiče – výslech šíleného řidiče. Článek publikoval profesionální novinář Arnaud Bédat. Obsahem článku bylo trestní řízení s motoristou M.B., který vjel svým vozem mezi chodce a pak s autem skočil z mostu v Lausanne. Při nehodě zemřeli tři lidé a osm bylo zraněno.
Nejenže Bédat publikoval utajované informace z trestního řízení, ale taktéž tyto informace zabarvoval. Vytvářel tak předem své vlastní soudy, které byly v rozporu s několika dalšími právními zásadami, a to především se zásadou presumpce neviny. Z tohoto důvodu švýcarský státní zástupce zahájil proti Bédatovi trestní řízení. Po zahájení trestního řízení bylo zjištěno, že Bédat se k utajovaným dokumentům dostal tak, že jeden z poškozených v případu vyrobil fotokopie dokumentů ze spisu, které ztratil v obchodním centru. Neznámá osoba pak fotokopii přinesla do kanceláří časopisu, který poté publikoval Bédatův článek. Dne 23. ledna 2004 odsoudil vyšetřující soudce v Lausanne novináře Bédata k jednomu roku podmíněně, odvolací soud rozsudek změnil na pokutu ve výši 4000 švýcarských franků. Bédat se bez úspěchu odvolal ke kasačnímu soudu a podal stížnost k federálnímu soudu. Stížnost byla zamítnuta, neboť dle švýcarského trestního řádu je zveřejnění trestních spisů nebo jejich částí trestné. Bédat se následně obrátil na ESLP, aby zhodnotil, zda došlo k porušení jeho práva na svobodu projevu a slova.
Předtím než ESLP přistoupil k hodnocení případu, citoval Doporučení Výboru ministrů a Rady Evropy z roku 2003. Doporučení shrnovalo principy, které se týkají poskytování informací prostřednictvím médií v souvislosti s trestním řízením. Z principů, kterými se nadále zabýval ESLP se jednalo zejména o právo veřejnosti na informace skrze média, presumpce neviny, poskytování informací o trestním řízení soudními a policejními orgány a ochrana soukromí dotčené osoby v rámci probíhajícího trestního řízení.
Bédat proti rozhodnutí Federálního švýcarského soudu o uložení pokuty namítal zejména to, že záměrem článku nebylo zveřejnit utajované informace, nicméně uspokojit veřejný zájem společnosti na informacích o významné události, která šokovala francouzsky mluvící obyvatelstvo Švýcarska, neméně pak obyvatele města Lausanne. Uváděl, že byť byly tyto informace utajované ve formálním slova smyslu, povaha jejich obsahu uchování v tajnosti vylučuje. Bédat namítal, že zveřejnění článku neovlivnilo probíhající vyšetřování ani nezasáhlo do presumpce neviny obviněného. Poukazuje zejména na to, že pro státní orgány je zásada presumpce neviny závazná, ale zároveň nemůže zabránit tomu, aby si jednotlivci vytvořili svůj vlastní názor na obviněného před koncem trestního řízení. V souvislosti s porušením práva na soukromí obviněného dále Bédat uvádí, že se jedná pouze o teoretickou otázku, neboť obviněný sám se s žádnou stížností na porušení svého soukromí na soud neobrátil ani nepožadoval žádná nápravná opatření. Hodnocení soudu by mělo vycházet z konkrétního porušení.
K případu se vyjádřila vláda, která zdůrazňovala především to, že v tomto případě nebyl podstatný důvod k tomu, aby Bédat veřejnost o nehodě a okolnostech informoval a opomíjel tak utajovanost vyšetřování. Rovněž se ztotožnil s tvrzením Federálního soudu o tom, že ačkoliv okolnosti případu byly neobvyklé a vyvolaly u veřejnosti rozporuplné dojmy, stále se v právním slova smyslu jednalo pouze o dopravní nehodu. Zájem médií na zveřejnění článku tak nemohl současně znamenat „veřejný zájem“ na odtajnění informací. Obzvláště zveřejnění korespondence nemohla být ve veřejném zájmu, neboť se netýkala okolností případu. Co se týče argumentu, že obviněný nenamítal žádné porušení práva na své soukromí, neboť se ani nebránil přípustnými prostředky, uvádí vláda, že byl pravděpodobně v takovém psychickém rozpoložení, že tyto ani podat nemohl.
ESLP při svém hodnocení především zdůraznil, že se v tomto případě dostává do konfliktu stěžovatelovo právo informovat veřejnost, právo veřejnosti tyto informace obdržet proti právu na spravedlivý proces podle článku 6 odst. 1 EÚLP, které v trestních věcech zahrnuje právo na nestranný soud a právo na presumpci neviny. Uznání principu presumpce neviny je nedílná součást práva na spravedlivý proces. Proto názory a informace o probíhajícím trestním řízení by měly být komunikovány a šířeny prostřednictvím médií, pokud to nevede k předjímání při zachování principu neviny podezřelého nebo obviněného. Zdůraznil, že stěžovatel byl v tomto případě profesionální novinář, který si měl býti vědom limitů, které jeho komentáře a prohlášení nesmí překročit. Ačkoliv hraje svoboda tisku v demokratické společnosti důležitou roli, požívá ochrany pouze, dokud nepřekročí určité hranice, které by zasahovaly do práv jiných. Nezákonnost jednání novináře jako i fakt, že porušil zákon, pak vylučuje závěr, že jednal v dobré víře. ESLP poukazuje na způsob, jakým Bédat materiály obdržel (našel fotokopie, které tratil jeden z poškozených). Nikým přitom není rozporováno, že Bédat předmětné informace získal nezákonně. Jako zkušený novinář si nadto nemohl nebýt vědom toho, že informace mají utajovaný charakter.
ESLP se dále zabýval obsahem článku. Uvádí, že způsob, kterým Bédat článek napsal, byl způsobilý vyvolat u čtenářů názor, který by předjímal budoucí rozhodnutí soudů, znamenajíc opomenutí principu presumpce neviny. Článek obsahoval titulky jako „Výslech šíleného řidiče“, „Verze zdivočelého řidiče“ nebo „Ztratil koule“, které zjevně vykreslovaly negativní obraz obviněného za účelem „senzace“. Článek navíc obsahuje ovlivňující výroky jako „mix naivity a arogance“ nebo „činí vše, co je v jeho silách, aby se stal neobhajitelným“. V článku jsou následně položeny otázky typu „Opravdu prostřednictvím opakovaných lží, mixu naivity a arogance, ztrátou paměti a šílenstvím, které charakterizují všechna jeho prohlášení, dělá M.B. vše, co je v jeho silách, aby se stal neobhájitelným?“ ESLP uvádí, že činit takové soudy nepřísluší stěžovateli, ale jsou to otázky, na které má dát odpověď právě soud. Dle ESLP znamená publikování článku tímto způsobem v době, kdy vyšetřování stále pokračovalo, podstatné riziko, že směr trestního řízení může být ovlivněn.
ESLP se dále zbýval otázkou, nakolik mohly informace, které Bédat zveřejnil, přispět k veřejné debatě. ESLP uvedl, že ačkoliv téma článku, konkrétně vyšetřování ve věci tragédie na mostě v Laussane, bylo předmětem zájmu veřejnosti, článek obsahoval také informace jako korespondence obviněného lékaři, vyšetřujícímu soudci, či informace o jeho každodenním životě ve vazbě. ESLP konstatoval, že informace tohoto typu byly vysoce osobní, některé dokonce povahy lékařské, a nemohly přispět k veřejné debatě o pokračujícím vyšetřování.
V souvislosti s tím se ELSP zaměřil na porušení práva na respekt k soukromí a rodinnému životu dle čl. 8 EÚLP. ESLP zdůrazňuje, že právo na respekt k soukromí a rodinnému životu zahrnuje rovněž právo na pověst dotčené osoby. Jedná se osobní informace, o kterých mohou jednotlivé osoby očekávat, že bez jejich souhlasu nebudou zveřejněny. Jsou to přitom národní státy, které mají povinnost (pozitivní závazek) zajistit, aby k porušení práva na korespondenci nedocházelo, přičemž mohou do určitého rozsahu omezit práva na svobodu projevu jiné osoby. Skutečnost, že obviněný aktivně nevyužil procesních prostředků např. skrze civilní řízení, nezbavuje národní autority jejich závazku vyplývajícího z čl. 8 EÚLP. ESLP opětovně zdůraznil povahu zveřejněných informací včetně prohlášení lékaře obviněného, které požívají té nejvyšší možné ochrany dle čl. 8 EÚLP. Obviněný nebyl veřejnosti před události znám a pouhá skutečnost, že byl subjektem trestního řízení, není dostatečným důvodem pro to, aby s ním bylo zacházeno stejným způsobem jako s osobou, která se dobrovolně vystavuje veřejnosti.
ESLP uzavřel, že pokuta byla Bédatovi uložena za porušení tajemství trestního vyšetřování a její účel v tomto případě byl ochránit správné fungování justičního systému a práv obviněného na spravedlivý proces a respekt k jeho soukromému životu.
Dne 29. března 2016 tak ESLP vydal rozsudek, ve kterém v počtu patnáct proti dvěma rozhodl, že k porušení práva na svobodu slova a projevu nedošlo.