Stěžovatel, státní občan Švýcarské konfederace pan Benoit Peltereau-Villeneuve, podal dne 22.10.2009 v souladu s článkem 34 Úmluvy stížnost k ESLP stížnost, ve které se dovolával nápravy porušení jeho práva na presumpci neviny, zakotveného v článku 6 odstavec 2 Úmluvy.

Stěžovatel působil jako arcikněz (titul, který je propůjčen farářům některých církví a dává jim tak vedoucí postavení vůči ostatním kněžím a je zástupcem biskupa v duchovních záležitostech, v současné době se jedná spíše o postavení z čestného titulu). Dne 21.1.2008 oficiální diecéze města Lausanne, Ženeva (Genneve) a Fribourg informoval nejvyššího státního zástupce (le procureur général) o zahájení kanonického vyšetřování stěžovatele, a to z důvodu podezření z pohlavního zneužívání a současně o odebrání titulu arcikněze. Vrchní státní zástupce proti stěžovateli zahájil vyšetřování a spolu s podezřením ze sexuálního zneužívání byl dále stěžovatel vyšetřován pro sexuální nátlak, znásilnění a sexuálním obtěžování na osobách nezpůsobilých či mladistvých, které se léčili z drogové závislosti.

Trestní stíhání však bylo dne 25.9.2008 zastaveno. Vrchní státní zástupce kantonu Ženeva prohlásil, že stěžovatel je vinen ze spáchání jím přisuzovaných sexuálních deliktů na osobách v nouzi či závislých, ale tyto činy jsou promlčeny, jelikož se jich stěžovatel měl dopustit v letech 1991 a 1992. Takové usnesení bylo ihned zveřejněno v médiích, dle nichž se měl stěžovatel dokonce k uvedeným činům doznat.

Stěžovatel následně obrátil na trestní úsek odvolacího soudu v Ženevě (Chambre d’accusation ) s výzvou k doručení soudního rozhodnutí o zastavení řízení, či aby byla věc vrácena na vrchní státní zastupitelství a jím oficiálně prohlášeno, že je trestní stíhání promlčeno. Jeho výzva byla zamítnuta.

Nicméně kanonické vyšetřování stěžovatele trvalo až do roku 2012 bez ohledu na zastavení trestního stíhání ze dne 25.9.2008. V průběhu vyšetřování byl stěžovatel vyloučen z římsko-katolické církve.

Po skončení kanonického vyšetřování bylo rozhodnutí o vyloučení anulováno a dne 13.5.2013 přiznána náhrady za psychickou újmu ve výši 1 švýcarského franku.

ESLP uznal porušení článku 6 odstavec 2 Úmluvy pro nedodržení zásady presumpce neviny, jež měla za následek prakticky zničení pověsti stěžovatele církevního hodnostáře, jež dále znemožnilo jeho další působení duchovního v římsko – katolické církvi. ESLP přiznal stěžovateli odškodnění ve výši 12.000,- EUR jako náhradu psychické újmy a 15.000,- EUR jako náhradu vynaložených nákladů.

Celé znění na
http://hudoc.echr.coe.int/sites/eng/Pages/search.aspx#{"itemid":["001-147605"]}