Porušení práva na spravedlivý proces a presumpce neviny

Dne 26.4.2016 Ústavní soud vydal rozhodnutí ve věci kosovského občana Skendera Bojku, který byl soudy odsouzen za střelbu na policisty ke čtyřem letům vězení. Do domu Skendera Bojku vtrhli v noci policisté útvaru rychlého nasazení. Ten z obavy, že se jedná o zloděje, začal střílet přes dveře. Ústavní soud nyní rozhodl, že odsouzením stěžovatele soudy porušily zásadu presumpce neviny a právo na spravedlivý proces.

Stěžovatel obecným soudům zejména vytýkal, že v rozporu se zákonem posoudily jeho jednání jako trestný čin vraždy, ačkoli jednoznačně naplňovalo znaky putativní nutné obrany. V souvislosti s tím stěžovatel dále namítal, že výstřelem do uzavřených dveří bránil domnělému útoku skupiny v dané chvíli neidentifikovatelných pachatelů na svou osobu, jakož i na svou manželku a tři nezletilé dcery, jež se v dané chvíli nacházely v domě, a vystřelil v okamžiku, kdy tento útok trval. Podle stěžovatele bylo tudíž namístě posoudit jeho jednání podle zásad o skutkovém omylu pozitivním o okolnosti vylučující protiprávnost.

Při určení toho, zda se jednalo o putativní nutnou, bylo nutné posoudit, zda v okamžiku svého jednání se stěžovatel mohl důvodně, byť mylně, domnívat, že jsou splněny podmínky nutné obrany podle § 29 trestního zákoníku. Sporným přitom bylo zejména to, zda stěžovatel věděl, respektive vědět mohl a měl, že osoby, jež stály za dveřmi, byly policisté, tedy úřední osoby při výkonu své pravomoci. Ústavní soud výslovně uvedl, že závěr o naplnění či nenaplnění podmínek putativní nutné obrany musí odpovídat především tomu, jak se daná konkrétní situace, s ohledem na všechny své okolnosti, jevila právě obránci, nikoliv útočníkovi či třetímu nezúčastněnému pozorovateli, nezatíženému subjektivním vnímáním útoku ze strany obránce. Nerespektování tohoto pravidla může vést k odsouzení obránce v rozporu s čl. 39 Listiny, zakotvujícím zásadu nullum crimen sine lege, či čl. 40 odst. 2 Listiny, tj. presumpcí neviny.

Nejvyšší soud však tuto skutečnost posoudil spekulativně sám, když ustanovil podmínky viditelnosti uvnitř i vně domu, jež měly být v rozporu s tvrzením stěžovatele, a zejména vyslovil vlastní skutková zjištění, že stěžovatel mohl slyšet výzvy policie a že přítomnost policistů musel vnímat dříve, než došlo k útoku beranidlem na dveře. K tomuto závěru dovolací soud dospěl po úvaze, že veškerá činnost stěžovatele, kterou podle svého tvrzení od probuzení až do výstřelu, což trvalo 11 vteřin, provedl (musel se zorientovat, vstát, přejít z obývacího pokoje, kde spal, do kuchyně, vyhlédnout oknem ven, kde spatřil několik osob v kuklách, z kuchyňské linky vzít pistoli, přesunout se naproti dveřím, učinit slovní varování a poté vystřelit), včetně skutečnosti, že ještě dříve na bouchání reagovala jeho žena výkřikem „zloději“, by odpovídala nadstandardní reakci osoby vycvičené k chování v extrémní situaci, nikoli jedinci, který se překvapeně probouzí.

Dle Ústavního soudu je takový postup nepřípustný. Dovolací soud sám nemohl svévolně a bez dalšího dokazování zpochybňovat závěr Krajského soudu v Praze, podle kterého dotyčný o tom, že mu do domu vnikají právě policisté, skutečně nevěděl. Je vyloučeno, aby nově posuzoval skutkové okolnosti případu, aniž by provedl příslušné důkazy. Tím spíš, pokud byly vyloženy v neprospěch stěžovatele. Dle závěru Ústavního soudu je v rozporu s právem na spravedlivý proces, pokud odvolací – či i dovolací – soud nad rámec svého zákonného oprávnění, jakož i procesních pravidel pro dokazování spekulativně mění skutková zjištění nalézacího soudu, aniž by provedl všechny relevantní důkazy, z nichž tato skutková zjištění vyplývají. Změny skutkových závěrů není možno provádět ani implicitně v rámci vyvozování nových právních závěrů. Pokud je takové přehodnocení skutkových zjištění provedeno v neprospěch obžalovaného, pak je rovněž v rozporu s presumpcí neviny.

Dalšího významného pochybení se dopustil Nejvyšší soud tím, když nepostoupil stěžovateli či obhajobě vyjádření nejvyššího státního zástupce, podle kterého měl být obvinění zproštěn. Tím vedle již dříve uvedených zásad porušil také zásadu rovnosti účastníků řízení a kontradiktornosti řízení.

Ústavní soud uvádí, že nezaslání vyjádření státního zástupce k dovolání k replice obhajobě je porušením stěžovatelova práva na soudní ochranu a spravedlivý proces, jelikož nerespektuje kontradiktorní charakter dovolacího řízení. Vyjádření státního zástupce nejvyššího státního zástupce v posuzovaném případě obsahovalo konkrétní stěžejní argumenty k věci, jež představovaly zcela opačné posouzení, než na jakém setrvávala obžaloba v řízení před soudem prvního stupně i v řízení odvolacím. Bylo tak povinností Nejvyššího soudu v řízení dovolacím dát prostor obhajobě k reakci na uvedenou argumentaci, a to bez ohledu na to, že se rozhodující senát soudu s argumenty státního zástupce NSZ neztotožnil.

Ústavní soud zdůrazňuje, že na dovolací řízení není možné nahlížet jako na prostor pro autoritativní doktrinální výklady sporných právních otázek, nýbrž jde primárně o řízení soudní, ve kterém soud nalézá právo v aktivní součinnosti se stranami řízení v souladu s principy rovnosti stran a kontradiktornosti řízení. Argumentace stran je pro posuzování dovolání zcela klíčová a nenahraditelná, a proto musí být stranám dán adekvátní prostor pro vyjádření a reakci na stěžejní argumenty protistran. K tomuto však ve stěžovatelově případě nedošlo, čímž bylo ze strany Nejvyššího soudu porušeno jeho právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 a v jeho důsledku i čl. 37 odst. 3 Listiny.

Na základě výše uvedených důvodů Ústavní soud rozsudky zrušil a věc vrátil k rozhodnutí Krajskému soudu v Praze. Krajský soud je nyní názorem Ústavního soudu vázán. Z hodnocení dosavadních rozhodnutí soudů Ústavním soudem je přitom zřejmé, že bude nutné provést nové dokazování, které opětovně a právně zohlední, zda podmínky putativní nutné obrany byly naplněny. V případě, že by byl stěžovatel viny zproštěn, lze předpokládat, že bude po soudech požadovat zaplacení odpovídajícího odškodnění.

Zdroje: 

Nález Ústavního soudu, sp. zn. Pl. I. ÚS 3235/15

http://www.usoud.cz/fileadmin/user_upload/Tiskova_mluvci/Publikovane_nalezy/2016/I._US_3235_15_an.pdf